Zátopek po anglicku

Emil Zátopek je nejen skvělý sportovec, na jehož úspěchy jsme pyšní, ale je také ikonou, národním hrdinou. O jeho životě vyšlo několik knih, nejnověji Dnes trochu umřeme (Vzestup a pád Emila Zátopka), jehož autorem překvapivě není Čech, ale Brit.

Britský novinář Richard Askwith je sám aktivním běžcem a v nedělní debatě s návštěvníky nad svou knihou přiznal, že než se psaním o Zátopkově životě začal, dlouhodobě ho obdivoval. „Trochu jsem se obával do psaní knihy pustit. Byl jsem nervózní z toho, že jsem si jako Brit dovolil psát o vašem hrdinovi, ale žádné negativní reakce jsem nezaznamenal. Byl jsem za to rád. Trochu mi to připomnělo situaci, kdy se Britové bojí psát o Shakespearovi, protože ho máme na piedestalu, celoživotně ho obdivujeme. Možná i proto to jde zahraničním autorům mnohem lépe, mají větší nadhled. A na to jsem já sám také tak trochu sázel,“ vysvětloval. 

„Zjistil jsem, že mladí běžci Zátopka už neznají, a řekl jsem si, že ho musím připomenout, a proto jsem se do knihy nakonec přece jen pustil. Nebýt Zátopka, byla by historie běhu jiná. Výrazně ji ovlivnil a na to by se nemělo zapomenout.“  

„Dana Zátopková mi jednou říkala, že je důležité, jakou stopu po sobě člověk zanechá. A Emil ji zanechal opravdu výraznou,“ uvedl Askwith. Zatímco u nás máme v poslední době Emila Zátopka spojeného s výrokem Když nemůžeš, tak přidej, Richard přiznal, že ho nezná a má ho naopak spojeného se slovy Dnes trochu umřeme, kterými svou knihu i nazval. „Ale výrok, který mi teď říkáte, má také něco do sebe. Když si člověk myslí, že už nemůže, většinou přece jen ještě nějaké síly najde, i když ho to stojí extrémní úsilí.“ 

Richard Askwith dále přiznal, že právě Zátopkův výraz, v němž bylo čitelné, jak běží ze všech sil, ho zaujal. „Bylo v tom všechno, odhodlání i bolest. A i to diváky fascinovalo. Myslím, že by vás nebavilo dívat se na někoho, kdo běží s lehkostí.“ Richard líčí Zátopkův život i v souvislostech společenských a politických událostí. „Žil v těžké době, ovlivnilo ho to, vzalo síly. Když jsem psal, přemýšlel jsem, jak bych se zachoval v situacích, v nichž se ocitl on. Prožil bohatý, ale těžký život. Jsem rád, že jsem mohl přispět k tomu, aby se na něj nezapomnělo.“