V mém rodném dialektu neexistuje slovo pro lásku, říká oceněná italská autorka Donatella Di Pietrantonio
Knihami Donatelly Di Pietrantonio se táhne leitmotiv vyrovnávání se s komplikovanými mateřskými vztahy a téma opuštění. Objevují se v její prvotině Moje máma je řeka, v druhé knížce Krásko moje o osudu, do něhož zasáhne zemětřesení, a také v nejznámější knize autorky s názvem Navrátilka. Právě jí byla věnována většina času ze čtvrteční diskuze na Světě knihy.
Donatella Di Pietrantonio. Foto: @archiv Svět knihy Praha
Hlavní postava knihy Navrátilka putuje jako kojenec do adoptivní rodiny, aby v dospívání zjistila pravdu a vrátila se zpět. Kniha byla přeložena do 25 jazyků. Donatella Di Pietrantonio za ni získala významné literární ocenění Premio Campiello. "Tato praxe byla v Itálii velmi rozšířená v 50. a 60. letech. Velmi početné chudé rodiny se vzdávaly nejmladšího dítěte, které poslaly párům, které samy nemohly mít potomky. Původní rodina děti zkrátka nedokázala zabezpečit. Navrácení k biologické rodině se ale téměř nikdy nestávalo. Chtěla jsem se pokusit vstoupit do hlavy děvčátka, které náhle objeví pravdu o svém narození a původu," popisovala spisovatelka, jež je civilní profesí zubařka.
Jedním z dalších témat knihy je mlčení. Neschopnost komunikovat a dávat najevo vřelost a city se byla dalším znakem tehdejší doby a místa. Donatella Di Pietrantonio vysvětlila, že jedním z důvodů je samotný jazyk. "V Abruzzu, kraji mého mládí, se stejně jako v jiných oblastech mluví dialektem, který je velmi vázaný na půdu. Mluví se jen o tom, co je naprosto nezbytné. Tyto dialekty zkrátka nemají slova na to, aby pojmenovaly city. V tom mém neexistuje slovo láska, milovat," vysvětlila autorka. Uvedla též, že chyběla možnost vyjádřit lásku k dětem fyzicky. Rodiče a příbuzní děti neobjímali, aby nebyly rozmazlené.
Dalším podstatným faktorem v drsném venkovském prostředí bylo silné patriarchální zřízení. "Ženy byly naprosto podřízeny mužům. Moje matka podléhala tchánovi, to byla strašlivá autorita. Ženy se nepodřizovaly svému vlastnímu muži, protože v takovém vztahu by mohly vyjednávat. Patřily otci a pak byly podřízené tchánovi. A to bylo horší. Otec měl nějaké cítění. Ale tchánovi nebylo do snachy vůbec nic. Muži byli vychování k tomu, že nesmí projevit své city. Žena přišla do rodiny, aby rodila děti, nosila příjmení a aby pracovala. Nějaký vnitřní život, prostor pro nadechnutí, to bylo velmi vzácné," doplnila italská spisovatelka. Na román Navrátilka loni navázalo pokračování Návrat do Borga Sud.