Setkání nobelistů

Diskuse hned se dvěma držiteli Nobelovy ceny za literaturu najednou je věc nevídaná. Světu knihy Praha se tento organizační husarský kousek povedl, a návštěvníci zcela zaplněného sálu kina Lucerna se tak mohli setkat s rumunskou spisovatelkou žijící v Německu Hertou Müllerovou a peruánským autorem působícím ve Španělsku Mariem Vargasem Llosou.

Moderování diskuse s tématem Literatura jako hlas svobody se ujal Jakub Železný, redaktor hlavních zpráv České televize. V úvodu diskuse Železný zmínil, že Mario Vargas Llosa je za posledních třicet let jediným španělským držitelem Nobelovy ceny za literaturu. "Čím to může být? Možná se Nobelův výbor jen spletl," vysvětloval s humorem Mario Vargas Llosa. "Dozvěděl jsem se totiž, že první Cenu za literaturu získal francouzský básník Sully Prudhomme, kterého dnes už nikdo nezná, a tím, koho odmítli, byl Lev Nikolajevič Tolstoj. Výbor se prostě ve svém úsudku spletl, a tak je možné, že se spletl i v posledních třiceti letech." Herta Müllerová na otázku, zda si myslí, že se při udělování cen hledí i na to, aby byly odměněny různé národnosti, odpověděla, že to tak asi není. "Krátce přede mnou cenu získal Imre Kertész, který je Východoevropan a navíc psal o diktatuře stejně jako já, takže byste řekli, že nemůžu mít šanci, a přece jsem uspěla. Nevím, jaká kritéria jsou pro výbor důležitá," dodala držitelka Ceny z roku 2009.

Dílo Herty Müllerové a Maria Vargase Llosy, který se stal držitelem Nobelovy ceny o rok později, spojuje právě téma diktatur. Nejenže o nich píší, ale mají s nimi i osobní zkušenosti. I proto jsou jejich knihy tak uvěřitelné, živé. Dobře vědí, o čem píší a jakou hrozbou diktatura je. "Bohužel stále ještě se rodí nové diktatury. Například v Turecku vznikla diktatura neuvěřitelně rychle. Je to přímo učebnicový případ diktatury. I východní Evropa teď dělá kroky zpátky, a proto je téma diktatur stále živé. Je to obecné téma," vysvětlila Herta Müllerová, proč je nutné o diktaturách psát. "Všechny diktatury mají něco společného, ničí individuálního člověka, jsou zkorumpované a pošlapávají lidská práva. Navíc, a to je zajímavé, žádná diktatura nikdy nebyla hospodářsky úspěšná," dodal Mario Vargas Llosa. Herta Müllerová potvrdila zajímavý názor, že když se lidé, kteří dříve sami bojovali proti diktatuře, dostanou k moci, často se mění do podoby svých někdejších nepřátel." Za tuto myšlenku sklidila Herta Müllerová velký potlesk. Skutečně v historii najdeme několik takových příkladů. Spisovatelka doplnila diskusi bonmotem tureckého prezidenta Erdogana: "Řekl, že demokracie je jako tramvaj, nastoupíte a pak zase vystoupíte. A on teď vystupuje."

Oba nobelisté se shodli na tom, že je třeba zabránit nacionalismu v Evropě, protože vždycky vede k násilí. Právě násilí a strach jsou podle nich stavebními kameny diktatury a k takovým stavům dnes nahrává například dění kolem migrace. "Přála bych si, aby lidé nebrali demokracii lehkovážně, aby byli varování, co všechno se může stát. Aby byli pesimisty. Já jsem pesimistka a jsem ráda," přiznala Herta Müllerová. Jakub Železný další otázkou narazil na fakt, že Mario Vargas Llosa překročil hranice mezi psaním a politikou, když se před lety ucházel o post peruánského prezidenta. "Nechtěl jsem být politikem, byl jsem do této situace dotlačen, nebyl to můj sen," vysvětloval. Jak moc se tedy podle něj má spisovatel v politice angažovat? "Myslím, že lidé potřebují lidi s morální autoritou a nezáleží pak na tom, jaké profese jsou," shodli se oba diskutující. V této souvislosti zaznělo jméno Václava Havla jako morální autority, která dokázala ze světa literatury vkročit do politiky a razantně ji změnit. A protože po celou dobu se diskuse vinula více kolem politiky, než kolem literatury, nebo se k politice vždy stočila, poslední otázka, kterou Jakub Železný položil, se týkala jen literatury a toho, co je v ní pro oba autory nejdůležitější. "Literatura je pro člověka důležitá nejen kvůli radosti, když čteme něco hezkého, ale také proto, že rozvíjí kritické myšlení. Literaturu musíme bránit, protože ovlivňuje způsob našeho života," řekl Mario Vargas Llosa. "Bez literatury a bez kultury není demokracie. Proto všechny diktatury hned po uchopení moci omezují kulturu a zavedou cenzuru. Mají totiž strach. Umění je ve svých sděleních nevypočitatelné, a to je děsí, protože ztrácejí dohled nad občany. Proto je literatura důležitá i v boji proti diktatuře," dodala Herta Müllerová a tím pomyslně uzavřela kruh celé diskuse. Oba nobelisté za svá vystoupení sklidili velký potlesk. Bylo to skutečně mimořádně zajímavé setkání.

Foto: Mladá Fronta, Tomáš Kozohorský