Pandemie a válka ukázala sílu knižní komunity, shodli se představitelé evropských literárních veletrhů

U kulatého stolu evropských literárních festivalů se sešel Radovan Auer za Svět knihy Praha, Elena Pasoli z boloňského dětského veletrhu, Julija Kozlovec z Knižního Arzenálu v Kyjevě a Niki Théron zastupující největší a nejstarší veletrh na světě, a to ten frankfurtský. Hlavním tématem bylo vyrovnávání se s těžkými časy. 

Kulatý stůl evropských literárních festivalů. Foto: @archiv Svět knihy Praha 

U kulatého stolu evropských literárních festivalů se sešel Radovan Auer za Svět knihy Praha, Elena Pasoli z boloňského dětského veletrhu, Julija Kozlovec z Knižního Arzenálu v Kyjevě a Niki Théron zastupující největší a nejstarší veletrh na světě, a to ten frankfurtský. Hlavním tématem bylo vyrovnávání se s těžkými časy.

"Považovala jsem to za výzvu, ne za katastrofu," uvedla ředitelka boloňského festivalu o příchodu pandemie. Popsala, jak se její tým vyrovnával s nenadálou situací. Veletrh se překlopil do digitální verze a osahával si nové způsoby setkávání. "Myslím, že jsme blízko probuzení z této noční můry, ale musíme využít toho, co jsme se naučili," dodala Elena Pasoli. Podle jejího názoru jsou podmínky pandemie naprosto odlišné od války. V pandemii byli všichni na jedné lodi. Ve válce se společnost dělí na útočníky a na ty, na něž se útočí. Podle Pasoli spočívá výzva v hledání způsobu, jak pomoct.

Mysleli jsme si, že nic horšího než covid nás nepotká. A pak přišla válka

Ředitelka Knižního Arzenálu v Kyjevě popisovala aktuální situaci na Ukrajině. "Za posledních 12 let trvání veletrhu jsme zrušili dva ročníky. Ten první kvůli pandemii, druhý kvůli válce. Když byl covid, měli jsme pocit, že to je to nejhorší, co nás mohlo potkat. Ale teď jsou naše výstavní prostory prázdné kvůli hrozbě bombového útoku, část našeho týmu je evakuovaná v zahraničí. Knižní veletrhy jsou místa, kde mohou lidé utíkající před válkou najít kousek svého domova," popsala v emotivním příspěvku Julija Kozlovec. Zavzpomínala též na vlnu solidarity a podpory, které se jí dostalo ze zahraničí z knižního průmyslu. Všichni přítomní řečníci a mnozí další se okamžitě po vypuknutí invaze ozvali a nabídli svou pomoc. Na otázku, jak se Knižnímu Arzenálu daří, odpověděla jednoduše: "Děláme, co se dá..."

Niki Théron popsala šok z příchodu pandemie: "Naše kanceláře byly místo plné energie atmosféry a ze dne na den byly prázdné. Náš veletrh je 500 let stará a velmi živá dáma, která se ocitla v úplně nové situaci. V Německu máme štěstí, že máme silnou politickou a veřejnou podporu, bez ní bychom to nezvládli." Také frankfurtský veletrh se na čas překlopil do digitální verze. Nyní chystá návrat do starého formátu. Část digitálního programu ale zůstává dál. To potvrdila také Elena Pasoli. Na rozdíl od Frankfurtu však boloňský festival nezískal podporu vlády. Zasáhli však osvícení organizátoři a nepřetržitou činnost události podpořili z jiných aktivit. Pasoli upozornila na další palčivý problém: "Všechny veletrhy snížily stavy kvůli pandemii, ale potřebujeme víc lidí."

Organizátoři literárních veletrhů se pandemie nelekli a dál plnili svou misi

Julija Kozlovec nechtěla mluvit o budoucnosti kyjevského veletrhu. Těm ve světě však prorokovala dobré časy. "Spousta veletrhů z jiných oblastí stopla během pandemie svou činnost, vyčkávali. Organizátoři literárních veletrhů ne. Nedokázali si představit, že by nedělali nic. Zkoušeli jsme naplnit naši misi a hledali jsme nové cesty. Myslím si, že veletrhy přežijí, ale transformují se, protože se mění mimo jiné i způsob nákupů knih."

Všichni diskutující se shodli na tom, že pandemie odhalila sílu knižní komunity. Jednotliví hráči se ještě více semkli. A později nabídli pomoc také strádající Ukrajině. "Slyšela jsem tu mnoho ujištění, že se setkáme v Kyjevě. Lidé nám říkají, že nás podpoří, a proto náš veletrh musí přežít. Tahle komunita a její podpora mi dodává spoustu optimismu," dodala Julia Kozlovec.