„Nabízím povídky jako barman koktejly“
V zaplněném Velkém sále, který je letos situován do elegantního a příjemně profukujícího stanu, se návštěvníkům veletrhu představil izraelský autor Etgar Keret. Diskusí provázel Pierre Friedmann.
Od vydání první Keretovy knihy uplynulo už třicet let a od té doby je z něj respektovaný a po celém světě vydávaný autor. Do češtiny byly přeloženy téměř všechny jeho knihy. Tu poslední s názvem Tak už leť u nás vydává nakladatelství Garamond. Jak v úvodu debaty řekl Pierre Friedman, Etgar Keret je specialistou na povídky, což je žánr, kteří autoři nijak zvlášť nevyhledávají.
Izraelský autor Etgar Keret ve Velkém sále. Foto: @archiv Svět knihy Praha
Etgar ale právě
v nich našel kouzlo nejen pro sebe jako autora, ale především pro čtenáře.
"Ale já nepíšu povídky kvůli úspěchu, píšu je, protože mě to baví. Nechápu,
proč jsou podceňovány a proč jsou méně úspěšné než jiné žánry." Pierre
Friedmann jeho úvahu doplnil slovy: "Povídka se považuje za první krok
k románu, ale já mám pocit, že je náročnější než román. Zatímco
v románu se můžete rozepsat na spoustu stran, nemusíte nijak šetřit slovy,
v povídce musíte být struční, všechno říct přesně a jednoduše."
Keretovy povídky se vyznačují specifickým humorem, který by se dal nazvat pohledem optimisticko-smutným. "Smutek ve mně, já si ho uvědomuji. Je to dáno i tím, že vím, jaký máme jako lidé potenciál, ale neumíme ho naplnit. Na druhou stranu tu je naděje, že bychom situaci mohli alespoň trochu zlepšit. A humor je takový nafouknutý polštářek, který zlehčuje i emocionálně náročné situace," vysvětlil styl svého psaní Etgar.
"Jste optimista?" zeptal se ho Pierre Friedmann. "Vlastně jsem. Je to můj strategický plán jím být. Optimismus a pesimismus totiž považuji za volbu." Následně Etgar představil svůj nový román Tak už leť.
"Je to melodrama. Mám rád silné myšlenky a situace. Proto své hrdiny do takových kritických situací stavím," vysvětloval a dodal, že všechno samozřejmě pramení z jeho vlastních pocitů a postojů.
"Jmenuji se Etgar Keret a bojím se zemřít. A když se zamiluju, tak ta osoba většinou miluje někoho jiného. Moje povídky jsou mojí zpovědí. Je to terapeutické. Snažím se dospět k vlastnímu vnitřnímu klidu a k tomu mi pomáhá, když mohu lidem sdělovat nějaký příběh," přiznal v závěru debaty. "Nabízím své povídky jako barman koktejly. Zkuste je ochutnat. Někdo se s nimi ztotožní někdo ne. To je život."