Julie Caplin v Praze a o Praze

Britskou autorku, která svými "romantickými cestopisy" Vinice ve Francii, Hrad ve Skotsku, Domek v Irsku a dalšími dobyla srdce milionů čtenářek, přivítalo publikum na festivalu bouřlivým potleskem hodným rockové hvězdy.

Julie Caplinová záhy dokázala, že jí sláva nijak nestoupla do hlavy. Usmívala se, odpovídala na všechny dotazy, kterých byla přehršel, mluvila o jídle, pití a cestování, jako by diváci v publiku byli její staří známí. Byla vtipná, milá a sympatická stejně jako její příběhy provoněné romantikou a dálkami. Českým fanouškům udělala radost zprávou, že chystaná kniha se bude odehrávat právě u nás. "Jsem ráda, že můžu být v Praze na Světě knihy. Nikdy jsem tu nebyla. Jsem nadšená, že jsem tu viděla lidi, kteří přímo tady četli moji knihu," řekla Julia na úvod debaty, na niž zavítalo tolik jejích fanoušků, že se málem všichni nevešli do sálu. Za účasti Michaely Faktorové z instagramového účtu "radšiknihu" pak pokřtila svou novinku Vila v Itálii. "Itálie je mému srdci blízká. Když jsem byla malá, byli jsme tam u jedné rodiny a líbilo se mi, jak drží pospolu, jak jsou spolu šťastní. A k tomu to skvělé jídlo," vysvětlovala svou inspiraci. Pak už došlo na otázky diváků, které nebraly konce.

Přála jste si být známou spisovatelkou? Je to splněný sen?

Je to pro mě víc než splněný sen. Žasnu, když vidím, kolik lidí dnes přišlo. Nikdy by mě nenapadlo, že moje knihy se budou překládat do jiných jazyků a že budu cestovat po světě, abych je představovala. To všechno díky vám, mým čtenářům. To vy jste mi změnili život. 

Prozradíte, o čem bude kniha odehrávající se v Praze?

Nebude se odehrávat jen v Praze, ale i na dalších úžasných místech České republiky. Bude v ní samozřejmě dobré jídlo a hlavně pivo. Bude totiž o dvou lidech, kteří se chtějí naučit pivo vařit. Jeden z nich v tradičním pivovaru a druhý v moderním. A víc vám už neprozradím.

Máte při psaní nějakou strategii? Vymyslíte například nejdříve místo, pak postavy a až poté zápletku?

Přála bych si mít nějakou strategii, ale žádnou stálou nemám. Většinou si nejdřív vymyslím postavy a potom místo, kde se příběh bude odehrávat. Pak trochu vím, co se stane na začátku, ale nevím, co bude na konci. Nechám příběh plynout. V knize o Praze také zatím nemám konec. Už jsem napsala dva konce, ale pořád to není ono.

Kdy kniha s pražským příběhem vyjde?

Nemůžu vám nic slíbit právě proto, že stále ještě píšu. Jsem si vědoma, že na knihu čekáte, ale trvá mi to déle, než jsem zamýšlela. Jsem už ve finále, ale letos na podzim ještě nevyjde.

Jak dlouho vám trvá knihu napsat?

Je to jako s dětmi, s některými je víc práce, s některými méně. Třeba knihu o Irsku jsem dokončovala dvakrát, a proto její vydání trvalo o něco déle než u jiných příběhů.

Máte při psaní nějaké rituály?

Snažím se psát každý den od devíti hodin a mám daný konkrétní počet slov, který musím napsat. Potřebuji mít uklizený stůl a hodně citronového a zázvorového čaje. A musím schovat sušenky.

Inspiroval vás k napsání některé z knih skutečný příběh?

Příběh z Kodaně vznikl na základě press stripu, kterého jsem se zúčastnila. Byla jsem tehdy hodně mladá a doprovázela jsem zkušené novináře. Když jsme cestu začínali, jednoho novináře jsem ztratila ještě předtím, než nám zkontrolovali pas. A také kniha z Brooklynu je napsána na základě skutečného příběhu, kdy manžel mé kamarádky měl ještě jednu manželku. Někdy se inspiruju příběhy, které slyším, které mi někdo vypráví, takže si dejte přede mnou pozor na jazyk, jinak se můžete ocitnout v mé knize.

Máte nějaký nezapomenutelný zážitek z cest?

Je jich mnoho. Jeden výjimečný jsem zažila i tady u vás. Snad nerozbrečím své editorky. Když jsem měla poprvé přijet do Prahy, neznaly mě, nevěděly, jaká jsem, mohla jsem být protivná, náročná. Pak jsme spolu strávily čtyři dny, šly jsme na jídlo a zjistily, jak úžasně si rozumíme. Staly se z nás kamarádky. Byla to výjimečná chvíle, na kterou nikdy nezapomenu.

Navštívila jste všechna místa, o nichž píšete?

Jen dvě místa jsem nenavštívila, ale nikdy nikomu neprozradím, která to jsou. Byl tehdy covid, nemohla jsem cestovat, ale chtěla jsem psát.

Kde žijete?

Žiju samozřejmě v paláci (smích), ne, ve skutečnosti žiju v malém městečku, čtyřicet minut vlakem od Londýna. Žijeme tam s manželem už dvacet pět let. Všichni se tam znají. Učila jsem v tamní škole a tehdejší děti mě dodnes zdraví.

Souhlasíte se rčením, že láska prochází žaludkem?

Miluju vaření. Jsem šťastná, když máme hosty a já pro ně můžu vařit, protože tím můžu vyjádřit svou náklonnost. Mám ráda italské, thajské, francouzské a teď už i české jídlo.

Zkusila jste uvařit knedlíky?

Knedlíky mám ráda a jsou i v mé nové knize. Snažím se je naučit vařit.

Kterou ze svých knih máte nejraději?

Když píšu, pak tu právě psanou knihu nenávidím a nikdo mě nepolituje, nechápe (smích). Ale když dopíšu, pak je pro mě právě ta dokončená kniha tou nejlepší.

Jana Marxtová