Hovory se spodinou poodhalují dno čínské společnosti

Od vydání knihy Hovory se spodinou čínského autora Liao I-wu uplynula již řada let, přesto je však dílo stále aktuální. Přečtěte si ukázku z rozhovorů s běžnými Číňany pohybujícími na okraji společnosti a setkejte se spisovatelem a básníkem Liao I-wu na Světě knihy Plzeň.

„Liao I-wu obdrží jen týden po plzeňské akci Cenu Nadace Knihovny Václava Havla z rukou Madeleine Albrightové. Proto se také zúčastní debaty k odkazu Václava Havla. Vedle toho bude na veletrhu účinkovat v pořadu s básněmi Liu Sia. To je čínská básnířka, jejíž manžel obdržel Nobelovu cenu míru, následně však zemřel v čínském vězení. Liu Sia byla několik let držena v Číně v domácím vězení. Původně jsme pořad plánovali jako veřejný apel na její propuštění. Před pár týdny ji však čínský režim na přímou přímluvu Angely Merkelové propustil. Pořad tak bude oslavou tohoto faktu,“ uvedl před pár týdny pro Plzeňský deník ředitel veletrhu Svět knihy Radovan Auer.

Ve dvaceti pěti kapitolách Hovorů se spodinou představuje čínský autor Liao I-wu osudy hlídače záchodků, stoletého buddhistického mnicha, omývače mrtvol, svědka kanibalismu, odsouzence na smrt, statkáře, prostitutku, stoupence sekty falun-gong, malomocného, bývalého rudého gardistu nebo rodinu oběti masakru na náměstí Nebeského klidu. Přečtěte si ukázku z knihy:

Obchodník s bílým masem

Únosy a obchodování s bílým masem jsou zločinecká odvětví s letitou tradicí. Ve staré Číně kontrolovaly tento vysoce výnosný obchod mafiánské klany, které lákaly vesnické dívky a ženy do pasti a pak je za vysokou cenu prodávaly do bordelů v bohatých městech. Kdo by si byl pomyslel, že když nová společnost vymýtila tzv. černá společenství, mafii, převezmou obchodování s lidmi do svých rukou takoví venkovští burani, jako je „dáreček“ Čchien Kuej-pao. A to i v tak převratné a zcela nové době moderních technologií, jakou máme dnes.

30. dubna 1992 dopoledne jsem v jedné z vazebních věznic v Čchung-čchingu dárečka Čchiena navštívil a byl z toho dvouhodinový rozhovor. Protože tam nejsou povolena žádná nahrávací zařízení, musel jsem rozhovor po skončení návštěvy přepsat tak, jak jsem ho měl uložený v paměti. Zločinci, kteří prodávají lidi, přirozeně mají svou vlastní pokřivenou morálku, která v soudních síních nikdy nezazní. Hrůzné je, když ji povýší na jakýsi druh „víry“.

Třeba bude tento rozhovor k užitku kriminálním psychologům.

Liao I-wu: Vypadáš jako slušný chlap, ne jako obchodník lidmi.

Čchien Kuej-pao: Však to já taky nejsem, sem poctivej obchodník.

Liao: Obchoduješ s bílým masem, ne?

Čchien: Soudruhu, to se šeredně pleteš. Obchod s bílým masem se dělá v bordelech, já žádnej bordel nemám.

Liao: Ty jsi nikdy podloudně nelákal slušné ženy a nenutil je k prostituci?

Čchien: Opravdu slušná ženská se nedá na prostituci, i kdybys ji nutil sebevíc. Vem si tu moji, i dneska se stará o naši špeluňku u snědenýho krámu. Já to dotáh až sem, ale ona se nerozvedla a nenašla si jinýho. Jenže většina ženskejch sou jako chlapi, láká je pozlátko tam někde venku, chtěj za málo peněz hodně muziky. V novinách často píšou, jak si ten a ten splnil životní cíl, já si říkám, tenhle životní cíl, dyť to není nic jinýho, než za co nejmíň práce dostat co nejvíc prachů. Třeba zpěváci: otevřou hubu, zakdákají ňákou písničku a lidi už tahaj prachy z kapes. Takže všichni záviděj zpěvákům, modelkám, kerý jen co otevřou huby a zavrtěj zadkem, maj vyděláno. Já sem rolník, proč nikdo nezávidí rolníkům? Páč rolníci žijou s nosem u země, zadkem k obloze, dřou se celý dny a nic z toho. Potí krev, aby vypěstovali obilí, a lidi z města s pusou plnou chleba ohrnujou nos, že smrdíš potem. Takže, dělám, co dělám, šel sem s dobou, šel sem si za svým. No dobře, za pět let sem prodal přes dvacet ženskejch, ale všechny šly se mnou úplně dobrovolně, žádný sem nedržel u hlavy pistoli, nejsem žádnej násilník, kerej unáší ženský a pak je prodává.

Liao: Lhal jsi a lákal ženy pod falešnými záminkami, zničil jsi jim život.

Čchien: Přiznávám, že sem jim lhal a lákal je podvodem, ale kdo v dnešním světě nelže a nepodvádí? Akorát tak prasata, co žerou pomeje. Rozhodně všichni, co se živí rejží, nejsou žádný svatoušci. Řek sem si, seš jenom hloupej rolník z hor, kdo by s tebou šel? Tak sem se líp ohák a vykládal o sobě, že sem manažer tý a tý kantonský firmy. A i když sem na to nevypadal, ženský se dvakrát nerozmejšlely a skočily mi na lep. Těch holek, když vidí povědomou tvář, ani triky na ně zkoušet nemusíš a ony ti samy vběhnou do náruče. A eště se budou bát, že jim vyčteš, že sou z vesnice. Zjistil sem, že v sobě přece jenom něco mám. Když sem začínal, moc sem si nevěřil. Pak sem se ale zdokonalil v technice, jazyk mi klouzal, jak kdyby byl naolejovanej, hbitě a vybroušeně, i Sedmou nesmrtelnou bych přemluvil, aby sestoupila z nebes. Nevěříš? Tvoje věc. Ber to jako pšouk, když nevěříš. Ale povídám ti, tolik ženskejch ty mý pšouky zhltlo jak nejlahodnější masový knedlíčky, mazaly se jima jako nejsladší voňavkou. Dobře jim tak.


Setkejte se s Liao I-wu v rámci programu Odkaz Václava Havla: Literatura a disidenství
> sobota, 12.00 / Klempírna