Nakladatelství PROSTOR uvádí v českém překladu Brownovu knihu Podivuhodná cesta kolem královny, mimořádně originální portrét Alžběty II. a zároveň zve na první setkání českých čtenářů s jedním z nejvýraznějších britských satiriků a kulturních esejistů posledních desetiletí. Craig Brown dlouhodobě píše mimo jiné pro Private Eye a jeho doménou je osobitý typ biografického psaní, v němž se spojuje archivní pečlivost, smysl pro detail, ironii i schopnost vystihnout, jak se veřejná image slavných osobností rozchází s jejich skutečnou tváří. Vedle novinářské a satirické práce je také autorem řady knih; za titul Ma'am Darling: 99 Glimpses of Princess Margaret získal James Tait Black Memorial Prize a jeho beatlesovská kniha One Two Three Four: The Beatles in Time obdržela cenu Baillie Gifford Prize for Non-Fiction.

Brownův styl je rozpoznatelný na první pohled: místo lineárního, "autoritativního" životopisu skládá portrét z drobných epizod, anekdot, střetů perspektiv, podivností i zdánlivě marginálních detailů. Právě v tom je jeho síla. Své postavy nepopisuje lacině ani je nestaví na piedestal; spíš ukazuje, jak jsou moc, sláva, ritualizace i společenské role ve skutečnosti křehké, absurdní a často i komické. To platilo už pro jeho knihu o princezně Margaret, kterou britská kritika četla jako vtipný, ale zároveň nečekaně přesný portrét ženy uvězněné ve vlastní výlučnosti, společenském divadle i osobním neštěstí. Guardian tehdy napsal, že Margaret je pro Browna jako stvořená právě proto, že v sobě spojuje křehkost, přepjatost, marnivost i tragikomičnost.

Do češtiny nyní Brown vstupuje knihou Podivuhodná cesta kolem královny, kterou vydává nakladatelství PROSTOR. (V originále A Voyage Around the Queen, do češtiny přeložil Michael Žantovksý.) Jde o rozsáhlý a formálně neotřelý portrét Alžběty II., jenž se nesnaží být jen dalším "definitivním" životopisem slavné panovnice. Místo jedné velké interpretační linky nabízí mozaiku scén, postřehů, svědectví a odboček, z nichž postupně vyrůstá portrét ženy, která byla po desetiletí neustále na očích, a přesto zůstávala neprohlédnutelná.

Britská kritika přijala knihu velmi pozitivně. The Guardian ji označil za "korunní klenot mezi královskými biografiemi" a ocenil, že Brown dokáže z obrovského množství materiálu vytvořit portrét, který je bohatý na drobné výjevy, ale přitom má skutečnou hloubku. V jiné recenzi téhož listu pak John Banville napsal o "pohlcujícím, obsáhlém a nádherně bizarním portrétu" zesnulé královny. Times Literary Supplement vyzdvihl, že výsledkem je zábavný a odhalující celek uspořádaný do více než stovky krátkých kapitol a že Brownovy postřehy, jakkoli často předkládané s lehkostí, dohromady vytvářejí pronikavý obraz monarchie i kultu osobnosti, který královnu obklopoval.

Na Brownově přístupu je cenné i to, že Alžbětu II. nečte jen jako historickou postavu, ale také jako střed gravitačního pole, kolem něhož obíhali politici, členové rodiny, celebrity, dvořané i média. V jeho podání je královna nejen panovnicí, ale i projekční plochou, na niž si různé generace Britů promítaly své představy o stabilitě, zdrženlivosti, povinnosti a národní kontinuitě. Brown přitom nezapře satirika: i tam, kde je obdivný, zůstává všímavý k trapnosti, směšnosti a jemným absurdnostem veřejného života. Právě díky tomu jeho kniha nepůsobí jako uctivý hold, ale jako živý, chytrý a mnohovrstevnatý literární portrét.

Setkání s Craigem Brownem na Světě knihy tak nebude zajímavé jen pro čtenáře královských biografií. Do Prahy přijíždí autor, který dokáže psát o ikonických postavách tak, aby se pod nánosem tradice, ceremoniálu a veřejných rolí znovu objevila lidská bytost – se svými zvyky, pózami, slabostmi i zvláštnostmi. Na Světě knihy vystoupí v sobotu 16. května od 10.00 a o Podivuhodné cestě kolem královny bude debatovat s překladatelem českého vydání a bývalým velvyslancem ČR ve Velké Británii Michaelem Žantovským. Právě to dělá z knihy, kterou česky vydává PROSTOR, titul, jenž může oslovit i ty, kdo by jinak životopis britské panovnice možná vůbec nevzali do ruky.

Rozhovor s Craigem Brownem

1. Ve své knize ukazujete Alžbětu II. jako ženu, která strávila celý život na očích veřejnosti, a přesto si dokázala uchovat pozoruhodnou neproniknutelnost. Jak je možné, že si něco takového udržela navzdory neustálému veřejnému dohledu?
Byla světově proslulá od chvíle, kdy se narodila, až do chvíle, kdy zemřela. První životopis o ní vyšel, když jí byly pouhé čtyři roky. A přesto si nějak dokázala uchovat soukromí. Dařilo se jí to tím, že nikdy neposkytovala rozhovory a řídila se pravidlem, že ona se může cizích lidí ptát (například: "Jak dlouho tady pracujete?" "Bydlíte tady?"), ale oni se nemohou ptát jí. Zároveň, na rozdíl od většiny příslušníků další generace královské rodiny, netoužila být televizním typem celebrity, ba ani po tom, aby ji lidé milovali. Prostě jen dělala svou práci, a nakonec si jí za to všichni vážili.

2. Vaše biografie nejsou klasicky lineární, ale skládají se z krátkých výjevů, anekdot a nečekaných detailů. Co vám tento kaleidoskopický způsob psaní umožňuje zachytit lépe než tradiční biografie?
Jednou z hlavních výhod mého kaleidoskopického přístupu je, že mi umožňuje vyhnout se všemu nudnému. Můžu klidně přeskočit celé roky, pokud se v nich nestalo nic zajímavého. Královna v mnoha ohledech zasvětila život tomu, aby byla předvídatelná a trochu nudná – nebo alespoň nekontroverzní. Díky tomu státní návštěvy v cizích zemích často proběhly, aniž by se stalo cokoli pozoruhodného, což byl ostatně její záměr. Jenže to se pak špatně čte, takže to jednoduše vynechám. Můj přístup mi také umožňuje psát o nepravděpodobných okrajových figurách – například o královnině dvojnici Jeanette Charlesové – které by tradičnější životopisci považovali za příliš výstřední nebo podivné.

3. Po knize o princezně Margaret jste se pustil do samotné královny. V čem se vám tyto dvě ženy jako literární materiál nejvíc lišily, a v čem si naopak byly překvapivě blízké?
Samozřejmě sdílely stejné zázemí: stejné rodiče, stejnou zkušenost z dětství a tak dál, ale povahově byly naprosto odlišné. Princezna Margaret byla komplikovaná, sexy, temperamentní, divoká, nenaplněná a měla blízko k umění, zatímco královna byla stálá, předvídatelná, neromantická, přímočará a milovala koně a psy. Když Gore Vidal poznamenal princezně Margaret, že královna je trochu nudná, Margaret odpověděla: "Ale to je její práce."

4. Britská monarchie bývá často obestřena aurou tradice a důstojnosti, ve vašem podání je ale zároveň plná podivností, trapnosti a humoru. Myslíte si, že právě tato absurdita je jedním z klíčů k jejímu přežívání?
To je složitá otázka. Myslím, že kdyby byli všichni jen dokonale důstojní, už dávno by nás přestali zajímat. Jsou to jejich slabosti, co je činí zajímavými. Ale příliš mnoho slabostí – nebo slabosti příliš groteskního druhu (například princ Andrew) – je naopak ohrožují, protože se proti nim lidé obrátí. Musejí tedy balancovat na tenké hranici mezi tím být právě dost nudní, a právě dost zajímaví. V tuto chvíli to podle mě nejlépe zvládá princezna Anna.