Ženy to stále nemají jednoduché

03.02.2023

S autorkou a ilustrátorkou Renátou Fučíkovou se na veletrhu Svět knihy potkáváme pravidelně. Pokaždé je s ní o čem mluvit, pokaždé má pro návštěvníky připraveno něco zajímavého. Mezi její počiny patří také nejen po výtvarné stránce zajímavá kniha Hrdinky - Příběhy významných českých žen, pod níž je podepsána společně s Kateřinou Tučkovou, Annou Musilovou a Lenkou Křížovou.

Renáta Fučíková | Foto: @tojesenzace.cz

 S autorkou a ilustrátorkou Renátou Fučíkovou se na veletrhu Svět knihy potkáváme pravidelně. Pokaždé je s ní o čem mluvit, pokaždé má pro návštěvníky připraveno něco zajímavého. Mezi její počiny patří také nejen po výtvarné stránce zajímavá kniha Hrdinky - Příběhy významných českých žen, pod níž je podepsána společně s Kateřinou Tučkovou, Annou Musilovou a Lenkou Křížovou.

Jaký byl klíč k výběru žen do "Hrdinek"?

Na projektu o ženách jsem pracovala se studenty už předtím, pak jsme se ale spojily s Kateřinou Tučkovou, protože měla podobnou ideu. Finální seznam "hrdinek" pak sestavila ona a společně jsme ho pak už jen dolaďovaly.

Výstava Ženy - vlevo: ilustrace: Eva Bartošová, grafická úprava: Jakub Heyduk / vpravo: ilustrace: Lucie Šťastná / grafická úprava: Jakub Heyduk | Zdroj: Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara

Vešly se do knihy všechny zásadní ženy našich dějin? Nepomýšlíte s Kateřinou na druhý díl?

Určitě jsme všechny důležité ženy nezmínily, kdyby tomu tak bylo, byla by to příliš rozsáhlá kniha, která by byla náročná nejen výrobně, ale i pro čtenáře. Tak hutný lexikon by nikdo nechtěl. Druhý díl ale neplánujeme, protože to už by byl odvar. Takhle je to hotové a třeba to některé čtenáře inspiruje k tomu, aby si sami dohledali další zajímavé ženy.

Přidala jsi do knihy také nějakou hrdinku?

Do obrazového defilé zajímavých postav, k nimž není literární portrét, jsem přidala například Joy Adamsonovou, autorku knihy Příběh lvice Elsy, která pochází z Opavy.

Proč jsi historická období roztřídila na období hradů, paláců...

Proto, aby se snadněji dovysvětlilo dobové pozadí, v němž hrdinky žily. Nechtěla jsem třídění na středověk, novověk atd., období hradů a paláců je zajímavější. Právě v období hradů bylo mnoho významných žen. Ty, které se narodily do panovnických rodin, měly možnost něco dokázat, ženy z podhradí tu možnost neměly. A důležité je ohlédnutí do skutečných hlubin historie, do pravěku. Progresivní ženy v 19. století totiž jen obnovovaly přirozené postavení ženy z dávných dob. Tehdy totiž měly ženy významné postavení, stejné jako muži. Postupně se na to ale pod vlivem různých faktorů zapomínalo.

Jaká je podle tebe pozice dnešních žen?

Náročná. Třeba když žena vstupuje do politiky, což jsme mohli sledovat v nedávných prezidentských volbách, všichni ji hodnotí, jestli není moc mladá, ušatá, zubatá... Když je mírná a empatická, řeknou, že na to nestačí, a když je přísná, tak o ní mluví, že je semetrika, která komanduje. Muže nikdo takhle nehodnotí. Ženy to mají těžké, ale jsem optimistka, protože si myslím, že mladá generace, s níž jsem v kontaktu, už to má v hlavě dobře srovnané a rozdíly v rolích mužů a žen už nevnímá.

Ukázka z knihy Hrdinky - ilustrace: Martin Kelbl / grafická úprava: Jakub Heyduk | Zdroj: Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara

Nesetkala jsi se s názorem, že kniha jen o ženách zavání feminismem?

Setkala. Už na loňském Světě knihy Praha se nás v debatě někdo ptal, jestli to není přehnané dělat knihu jen o ženách. Já tvrdím, že to přehnané není. Několik století se ženy trápily, nemohly pomalu ani promluvit, říct svůj názor, tak myslím, že takových knížek stále není dost.

Vedle knižních Hrdinek máte se studenty plzeňské Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara také výstavní projekt českých hrdinek, který jste představili už v několika zemích. Jaké na něj máte ohlasy?

Zpětnou vazbu máme ohromnou. Naše výstava inspirovala hodně zahraničních vysokých škol, jež se k našemu projektu připojily. Například v Aténách vybrali významné řecké ženy, nejen ty z mytologie, ale i současnější hrdinky. Napojil se na nás dokonce i islámský Pákistán a na podzim bude výstava v Káhiře, kde nás překvapili tím, že se nechtějí nořit do minulosti, ale chtějí představit ženy moderních arabských dějin. Otevírá nám to oči, kolik významných žen se zrodilo v jiných zemích. Líbilo by se mi, kdybychom mohli projekt za čas uzavřít tím, že by se k nám připojili i zahraniční partneři a udělali bychom jednu velkou společnou výstavu.

Ukázka z knihy Hrdinky - ilustrace: Barbora Biskupová / grafická úprava: Jakub Heyduk | Zdroj: Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara

Na "Sutnarce" pomáháš rozvíjet talent budoucích výtvarníků. Jací jsou?

Výborní a čím dál lepší. Jsem z generace, která končila školu těsně před převratem, po sametové revoluci jsme šli vpřed a dlouho se nezastavili. Najednou jsem se otočila a chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na to, jaká tahle nová generace je. Jsou jiní a hodně se od nich učím. Jejich vztah ke společnosti, korektnosti, pohled na genderové nebo ekologické otázky, na otázky obtěžování, bodyshamingu... Když se pak potkám s některými lidmi své generace, někdy se s nimi i střetnu, protože bráním mladé, vnímám jejich strach, obavy i rozhořčení nad hloupostmi, které my starší děláme.

vlevo: Zdeňka Braunerová - autor Tomáš Staněk / vpravo: Anna Náprstková - autorka Eva Bartošová | Zdroj: Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara

Mají to dnes mladí výtvarníci s uplatněním lehčí nebo těžší?

Těžší. My jsme byli strašně šťastná generace, protože jsme vstoupili do profesionálního života přesně na přelomu režimů. Byli jsme u budování nového prostoru, měli jsme obrovské možnosti. Oni vstupují do doby, která je rozkolísaná, a navíc není jisté, jakou budoucnost knihy mají, i když si nemyslím, že by jim odzvonilo. Musejí si najít své místo a je to těžký boj. Lidí, kteří ilustrují knihy, je hodně, nakladatelství je hodně. Na druhou stranu žijí na sítích a uprostřed informací, jež jim pomáhají se posouvat dál, vědí, co se děje ve světě. Nejsou od něj odtržení, jako jsme byli my. Všem držím palce a snažím se jim pomáhat, jak to jde. Když je někdo talentovaný, nasměrovávám ho, zavedu do nakladatelství, někomu ho představím, ale pak už musí jít dál sám. Bohužel se někdy stane, že i někdo hodně talentovaný se neprosadí, mrzí mě to, ale i to se stává.

Co říkáš na umělou inteligenci, která umí během chvíle vytvořit ilustraci jen po zadání klíčových slov?

Pro mě je to stejné, jako když má někdo v mobilu program, který umí skládat hudbu. Je to ploché a nemá to šťávu. Někomu to ale stačí. Nebo jako když někdo natáčí filmy na TikTok, tak tím vlastně také svým způsobem bere práci filmařům. Nemyslím si, že by teď kvůli umělé inteligenci přišli ilustrátoři o práci.

Na veletrhu Svět knihy Praha býváš pravidelným hostem. Co na něm máš ráda? A chystáš se přijít i letos?

Svět knihy mám opravdu ráda. Vždycky se tam potkám se spoustou lidí, je tam uvolněná atmosféra a když je hezké počasí, můžete posedět i venku. Bývám tam tak dva dny a je to vždycky hodně intenzivní. Na letošním ročníku v květnu budeme mít s Fakultou designu a umění Ladislava Sutnara velký stánek a bude pojatý jako výstava knih. Chceme ukázat, co všechno naši studenti umějí. Kolegyně, která učí tvorbu interiéru, nám vytvořila moduly, z nichž bude sestavena klidová zóna, jakýsi obývák, v němž se můžou návštěvníci zastavit, listovat našimi knihami, odpočinout si. V jednání jsou také výstavy z prací našich studentů. A v pátek dopoledne, kdy na pražský Svět knihy míří hodně zástupců odborné veřejnosti, bychom měli mít vlastní pořad, kde chceme všechny významné úspěchy naší školy představit.

Ukázka z knihy Hrdinky. Příběhy z dávné historie i současnosti sepsaly Kateřina Tučková, Lenka Křížová a Renáta Fučíková. Publikaci doprovází originální portréty od studentů plzeňské Fakulty designu a umění.

Oblíbená otázka na závěr: Co máš právě teď rozdělaného na pracovním stole?

Mám tam něco, co se vleče, ale snad neuteče. Jsou to příběhy z prvního tisíciletí našeho území, které jsem loni půl roku psala. Tenhle nápad vznikl na popud nakladatelství Albatros, kde vědí, že nevěřím Starým pověstem českým, přestože jsem je ilustrovala. Byly totiž účelově sestaveny, aby povzbuzovaly naše vlastenecké cítění, a mnoho z nich se nezakládá na pravdě, nebo se jí jen lehce dotýká. Historie našeho území je ale daleko starší a komplikovanější. Kniha, na níž pracuji, se tedy opírá o skutečné události. Začínáme v domě císaře Augusta v Římě, který měl ve svém domě jako rukojmí prince z našeho území, ze Střední Evropy a ten se jmenoval Marobud. Měl římské vychování, dostal se do Germánie a jako jakýsi antipraotec Čech přivedl ze západu od Mohuče do české kotliny svůj národ hraničářů. Římani jim říkali Germáni nebo barbaři. To je tedy první kapitola, následuje stěhování národů a tak dál. Vycházela jsem z historických pramenů, přesných informací. Výsledek bych přirovnala k příběhům z pravěku Eduarda Štorcha, jen tohle budou příběhy z doby naší antiky. Škola z určité pohodlnosti neustále učí děti o Bivojovi, který neexistoval, o Horymírovi, což je novodobý příběh..., ale že byla třeba bitva u Vltavy, to nikdo neví. A mimochodem, když se vracíme k začátku našeho rozhovoru, objevila jsem tam i spoustu ženských hrdinek. Jsou to bojovnice, ženy, které tehdy hýbaly dějinami stejně jako muži.

Ptala se Jana Marxtová.