Vrať se k plotně

Výkřik, který často zaznívá ve veřejných diskuzích, se stal názvem diskuze veřejně aktivních žen. Beseda Vrať se k plotně: Ženy a hate speech v politice se věnovala palčivému problému, který nezískává dostatečnou pozornost.

Moderátorka Zuzana Fryaufová uvedla, že "nenávistné projevy vůči ženám jsou trochu jiné než proti mužům – jsou častěji sexualizované a genderově zaměřené. Míří na vzhled, ženskou roli i samotné působení žen v jejich funkcích. V online prostředí se nejvíce nenávisti obrací proti ženám a lidem z LGBTQ+ komunity, jak ukazují aktuální průzkumy. Dvě třetiny autorů nenávistných komentářů tvoří muži."

Původně se irská politička a bývala poslankyně Evropského parlamentu Frances ­Fitzgerald měla setkání osobně zúčastnit. Musela však svou cestu zrušit, a tak nahrála pro publikum alespoň vzkaz, v němž mimo jiné zaznělo: "Toto téma je třeba vnímat v širším kontextu násilí páchaného na ženách, které po covidu výrazně vzrostlo. Násilí totiž často slouží jako prostředek k umlčení žen – jak ve veřejném, tak v soukromém prostoru."

Své zahraniční zkušenosti sdílela Tanja Schorer-Dremel, poslankyně Bavorského zemského sněmu: "Máme sice striktní zákony, ale obtěžování často není viditelné – má mnoho vrstev. Když má třeba kolegyně proslov, muži začnou mluvit, smát se, nerespektují ji. A to se nijak nepostihuje. Postihnutelné to bývá až ve chvíli, kdy existují důkazy, maily nebo příspěvky na sociálních sítích. Takže muži začali překračovat hranice jen těsně, aby zůstali mimo trestní rámec." Tanja Schorer-Dremel zdůraznila, že pokud se se ženami nezachází férově, je nutné se ozvat, i když nejde o blízkou přítelkyni. Je důležité se postavit na obranu druhých, protože jen tak lze podobné chování zastavit.

Také podle bývalé slovenské diplomatky Magdy VÁšáryové je nutné se ohradit proti takovému zacházení. Nepomůže prý moralizování ani ostrakizace. "Jako nejstarší z vás vám řeknu jedno: jazyk nenávisti – ať už míří na kohokoliv – je pořád stejný. Jen jste o něm dřív možná nevěděli. Jsem známá od svých šestnácti let a už tehdy mi chodily anonymní dopisy. Lidé psali stejným jazykem, jen tehdy museli udělat o něco víc, aby se ke mně tahle zloba dostala. Ale i tak mi týdně chodilo dvanáct až dvacet odporných dopisů," popsala.

Silným nenávistným reakcím čelí také předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Markéta Pekarová Adamová: "Ženám, které míří do politiky, bych poradila, aby zůstaly samy sebou a stály si za svými názory. Pamatuju si jednu větu od Boženy Němcové: Není na světě člověk ten, jenž by se zalíbil lidem všem. Nosím ji v hlavě dodnes – je platná v každé době. Je důležité si uvědomit, že se nemusíme snažit zalíbit všem." Uvedla také, že jedním z možných řešení je nevěnovat hejtu pozornost, protože jen bere energii a narušuje soustředění. Zdůraznila, že je důležité nenálepkovat a umět se postavit za sebe i za druhé. Podle političky je kontraproduktivní například označovat lidi jako "dezoláty", protože takové nálepkování ničemu nepomáhá. Vyzvala k tomu, abychom nepodléhali tendenci vše a všechny škatulkovat.

Tanja Schorer-Dremel řekla, že je potřeba, aby se ženy staly pro ostatní mentorkami, a že jako matky by měly svým dětem, zejména dívkám, ukazovat, jak se vyrovnávat s náročnými situacemi, aby z nich vyrostly silné ženy. Zdůraznila, že pokud se ji někdo snaží urazit nebo ponížit, vypovídá to víc o něm samotném. Markéta Pekarová Adamová poukázala na to, že bychom si měli sami u sebe ověřit, zda podobné chování nepřenášíme i na druhé, a zamyslet se nad tím, jaké stereotypy přejímáme, a zda je sami neudržujeme při životě. Magda Vášáryová si položila otázku, proč v pečujících profesích pracují převážně ženy, a upozornila, že nejde o výsledek tisícileté evoluce, ale spíše o důsledek tisíciletého utlačování žen a jejich tlačení do role služek.

Jako nejdůležitější body diskuze shrnula Zuzana Fryaufová výzvu k tomu, abychom začali sami u sebe – zejména v rodinné výchově, potřebu vzájemné podpory, větší tolerance mezi sebou a ochotu spolupracovat i tehdy, když nepanuje úplná shoda.