Katovo poslední přání

V sále Literatura jako hlas svobody představila svou knihu Katovo poslední přání ukrajinská autorka Jevhenija Kononenko za přítomnosti překladatelky svého díla Jiřiny Dvořákové. 

Jevhenija je uznávanou autorkou a překladatelkou. Do ukrajinštiny přeložila i některé české autory, například Kateřinu Tučkovou nebo Jaroslava Seiferta. U nás její knihu Katovo poslední přání vydává nakladatelství Volvox Globator. 

Autorka Jevhenija Kononenko představila svou knihu Katovo poslední přání. Foto: @archiv Svět knihy Praha

"Původně to měla být kratší próza, jen vzpomínka starého spisovatele na léta služby v sovětských represivních orgánech, kdy popravoval nepřátele režimu. Nakonec se mi ale příběh pod rukama rozrostl a je z něj román," prozradila autorka.

Hlavní postavou knihy je spisovatel Ivan Ivak, který se ve svém posledním díle přiznává k tomu, že koncem 40. let působil v sovětských represivních složkách a zabil mnoho lidí. "Inspirací pro mě byly příběhy, které jsem slyšela od maminky a babičky. Obecně se ale o době po německé okupaci, která je základem děje, mluvit nesmělo. Rodiče se o tom báli vyprávět dětem, protože jim hrozila deportace z Kyjeva," přibližovala autorka dobu, kdy se všude rozmáhala zrůdná sovětská moc, která se svých nepřátel neváhala okamžitě zbavit.

Tíživé přiznání hlavní postavy dostává ještě jeden rozměr, kdy jsou jeho vzpomínky předloženy jeho potomkům. "Syn emigroval do Kanady a otcově výpovědi věří. Dcera, která stále žije v Kyjevě tomu naopak nevěří. Je to tedy dvojí pohled na otcova slova, a to tvoří zajímavý rozpor." V diskusi s diváky padla mimo jiné otázka, proč se autorka zaměřila na zpověď pachatele hrůzných činů, na kata, ale nezohlednila pocity jeho obětí? "Myslím, že především za perestrojky vyšlo takových knih mnoho. Ukazovalo se postavení člověka, který byl režimem donucen žít v situaci horší než zvíře. Já jsem to vzala z druhé strany. Snažila jsem se vcítit do člověka zločince, který přijal nabídku, aby zabíjel jen kvůli tomu, že byl zastrašován, že žil v okupaci."

Celý příběh je situován do Kyjeva, který autorka dobře zná. "Zobrazit Kyjev pro mě bylo snadné. Je to moje rodné město. Naše rodina tam žije už několik generací. Znám tam každou ulici, vím, jak se jmenovala předtím, jak se jmenuje dnes. Snažila jsem se ho co nejlépe vykreslit, protože ve světové literatuře se objevuje málokdy. Známe Londýn, Paříž, ale Kyjev ne, a přitom stojí za to, aby si cestu do literatury našel." V Kyjevě nějakou dobu pobývala i překladatelka Jiřina Dvořáková. I proto se jí podařilo autorčin popis přeložit tak, že ulice Kyjeva před čtenářem ožívají.