V předkládání historie chybí ženská perspektiva
Italské autorky Stefanii Auci a Violu Ardone spojuje hned několik rysů. Narodily se ve stejný rok, obě se věnovaly učení, píší o Sicílii a ve svých románech se noří do historie. A právě dějiny a jejich zpracovávání se stalo hlavním tématem sobotní diskuze autorek na Světě knihy.
Viola Ardone se svěřila se svým rozčarováním z toho, jak se v dnešní Itálii historie učí. "Každý rok se snižuje počet hodin dějepisu ve školách. Jenomže studium historie uvolňuje mechanismy myšlení, dává nám možnost se z ní poučit a pochopit a současnost," uvedla. Podobný názor sdílí Stefania Auci. V Itálii prý panuje dojem, že by historie měla být podřízená jiným vědeckým disciplínám nebo obchodním předmětům. Vyzvedla též potřebu čtení komplexních textů. "Jedině takový text vás může obohatit. A to nejenom vědomostmi, ale vytváří též nové mentální struktury. Skrze něj můžete lépe poznat realitu," řekla. Za svou lásku k historii prý vděčí svému otci, který ji učil, že každý sociální fenomén je spojený s teritoriem, v němž se odehrává, a také se zažitými událostmi lidí, kteří zde žijí. Také proto se snaží vyprávět o historii Sicílie jinak, než jaký je stereotyp.
Diskuse Píšeme ději s italskými autorkami Stefanii Auci a Violi Ardone. Foto: @archiv Svět knihy Praha
Autorky řešily pozici žen v dějinách a také to, jak je o ní vyprávěno. "Při studiu oficiálních pramenů a učebnic jsem musela nahlížet na svět mužskýma očima. Sama jsem napsala učebnici dějepisu pro 2. stupeň. Snažila jsem se vyprávět historii v širším kontextu. Obvykle je taková literatura velmi suchá, jen data, čísla. Nehovoří se o cítění doby, o tom, jaké měli tehdejší lidé vztahy a jak vlastně žili. Při psaní románů mi vadilo, že ve zdrojích je jen pohled mužů. A také to, že polovina lidstva neměla možnost definovat podmínky života," vysvětlila Ardone.
"Dnes se stále častěji mnozí autoři pokoušejí objevit tehdejší svět žen, který zůstal zamlčen. Jsem za to velmi ráda, a to hlavně z důvodu spravedlnosti, aby byla ženám konečně přiznána schopnost a kreativita," doplnila Auci.
Při psaní své literatury se obě autorky vydávají za co nejvíce zdroji. A objevují nové stránky běžně tradovaných příběhů nebo pohledů na události. Ke konci debaty symbolicky pokynuly Virginii Woolfové, když zdůraznily důležitou roli vlastního pokoje pro kreativní proces.