Skotsko po česku

Paul Millar v roce 1968 emigroval do Skotska, kde od té doby žije. Je honorárním konzulem České republiky ve Skotsku, ale také úspěšným překladatelem a spisovatelem.

„Z Československa jsme odjeli 13. září 1968,“ vzpomínal Paul Millar na začátku setkání se čtenáři na veletrhu Svět knihy Plzeň. „Jeli jsme tehdy s manželkou na naši první dovolenou do Bulharska, ale nedojeli jsme tam. Stalo se, co se v roce 1968 stalo, a my se vrátili domů. Díky tomu, že jsem měl otce v Anglii, mohli jsme odjet z Československa skoro bez problémů a toho 13. září se nám najednou změnil život. K lepšímu. Třináctka je od té doby naším šťastným číslem,“ říkal o osudové chvíli, kdy se jeho život obrátil naruby, opustil Československo a zakotvil ve Skotsku. 

Oproti jiným emigrantům měl Paul Millar v Anglii snadnější start, protože tam měl rodinné zázemí. Díky svému pracovnímu zaměření genetika si také velmi rychle našel práci. „Moje žena to měla se svou specializací na farmakologii těžší. Nejprve uklízela v nemocnici, ale netrvalo dlouho a nabídli jí místo na imunologii. Zabývala se tkáňovými kulturami. Podílela se dokonce na experimentu s ovcí Dolly.“ 

Psát začal Paul proto, aby nezapomněl rodný jazyk. Nejprve se pustil do překladů. Překládal například knihy Petera Maylea. „Přeložil jsem jeho knihy o životě v Provence. To se hezky překládalo. Díky němu jsem si Provence zamiloval.“ Zajímavé bylo, že i když přeložil Mayleovy knihy, viděli se jen jednou. „Neměl rád návštěvy,“ smál se Paul Millar. Sám je úspěšným autorem. Jeho knihy Skotsko po česku: Neturistický průvodce a Znovu Skotsko po česku jsou velmi oblíbené. 

Jak říká, jsou takovým vyznáním zemi, která ho přijala a stala se jeho druhým domovem. Skotsko a jeho obyvatele líčí Paul s laskavým humorem a nadhledem. „Všichni se mě ptají, jestli jsou Skotové opravdu tak lakomí. Nejsou, oni jsou šetrní. Traduje se, že co Skot upustí, Holanďan zvedne. To Holanďané jsou lakomí,“ vysvětloval Paul během příjemného setkání, které zakončilo podepisování knih.