Setkání polské a české reportáže

Už loni se na Světě knihy v Plzni představilo několik polských autorů. Letos bylo v programu polské zastoupení neméně zajímavé. Polsko se totiž stalo čestným hostem a bude jím i na Světě knihy Praha 2020. Srovnat polskou a českou reportáž přijel do Plzně talentovaný polský reportér Kamil Bałuk a známý český novinář a publicista Ondřej Kundra.

Všechny Louisovy děti - tak se jmenuje reportážní knižní debut Kamila Bałuka. "Četl jsem článek v novinách o autistickém Surinamci, který skrze kliniku asistované reprodukce oplodnil dvě stě Holanďanek, to mě zaujalo. Realita takhle bulvární nebyla. Ten člověk je napůl Holanďan a má aspergerův syndrom. Skupina jeho potomků, které se neustále rozšiřuje, teď čítá šedesát členů. Je zajímavé sledovat, že tito lidé mají podobné zájmy či zaměstnání. Takováto velká rodinná skupina má ale své problémy. Například jak se rozhodovat - třeba když je osloví televize, aby někde společně vystoupili," vysvětlil Kamil Bałuk, co stálo za vznikem knihy.

Nová kniha redaktora týdeníku Respekt Ondřeje Kundry s názvem Vendulka sleduje úplně jiné téma. Středobodem je fotografie Jana Lukase, dvanáctiletá Vendulka Voglová se díky ní stala symbolem holokaustu. "Příběh Vendulky odráží československé dějiny. Za vším je fotografie z knihy, kterou jsem měl doma v knihovně. Velmi na mě zapůsobila, chtěl jsem zjistit celý příběh. Představoval jsem si starou paní, s kterou udělám rozhovor, vyfotíme ji pod stromem, jak drží tu fotku. Nakonec jsem paní našel v USA, ale poslala mě do háje. Nejtěžší na tom všem bylo přesvědčit ji, aby o tom vyprávěla. Nechtěla o holokaustu mluvit. Na to téma bylo napsáno spoustu skvělých knihy, ale Vendulka je podle mě příběhem velkého přátelství - Venduly Voglové a fotografa Jana Lukase."

Zatímco se Ondřej Kundra probíral archivy a šest let pracoval na přesvědčení hlavní protagonistky, aby mu svěřila svůj příběh, Kamil Bałuk se potýkal s úplně jiným problémem - jeho tématu se nejdříve chopila bulvární média, a proto bylo zapotřebí jej od bulvárního nánosu oprostit. "Bulvární témata jsou skvělá pro reportáž, ale nejsou zpracovaná do hloubky. Proto se na to reportér musí podívat jinak. Jde především o zdroje. Srovnával jsem například to, jestli ti, s nimiž mluvím, mi říkají to samé, co třeba řekli před lety v televizních rozhovorech. A pak je to samé vyprávění a strukturování," popisoval Kamil Bałuk svou práci.

Právě v tom spočívá rozdíl mezi polskou a českou reportáží - složitější literární struktura. "Původní verzi Vendulky jsem napsal časopiseckým stylem. Můj editor mi ale řekl, ať to napíšu, jak to píšou Poláci. A tak jsem se vrhnul do polských reportáží. Aktuální podoba knihy se od té původní hodně liší," prozradil Ondřej Kundra.

Kamil Bałuk pak zájemcům doporučil své oblíbené reportážní autory a knihy - Ryszarda Kapuścińského, Hannu Krall, Ganbare! Workshopy smrti Katarzyny Boni či Jako bys jedla kámen Wojciecha Tochmana.