S Pavlem Kosatíkem o knize nové i staronové

„Jsou knížky, které se dají vylepšovat, které se dají přepisovat, ale v zásadě se to dělat nemá. Už jen z úcty k lidem, kteří si přečetli předchozí vydání. Ambice autora je dostat knihu už v prvním vydání do takového stavu, aby ji mohl jednou provždy uzamknout,“ vysvětlil na páteční besedě spisovatel a historik Pavel Kosatík na vrub reedice své dlouho rozebrané knihy Člověk má dělat to, nač má sílu: život Olgy Havlové. 

K názvu svého čtenářsky oblíbeného staronového titulu dodal: „Pro mě je to optimismus jako hrom. Rozumím tomu hlavně tak, že si člověk musí dávat mety a být přitom rozumný. Měl by si uvědomovat, že bez cílů to v životě nejde, i když to není fetiš, není to nástroj moci člověka nad člověkem, o který je třeba usilovat, aby život za něco stál, aby po něm něco zůstalo.“

V zajímavém a bezprostředním vyprávění odhalil Pavel Kosatík nejen z jakých zdrojů a jak kniha o Havlové vznikala, ale třeba i důvody toho, proč se začal po roce 1989 literatuře tohoto typu soustavně věnovat. Chtěl pomoci vyplnit mezery a blíže se seznámit s historií, o níž si předtím nemohl přečíst.

Do hlubší minulosti ovšem sahá Kosatíkova zcela čerstvá novinka, kniha Pražská defenestrace 23. května 1618, která právě vychází a kterou návštěvníkům páteční besedy rovněž představil.

-IK-