Pozapomnění a vykořenění pohledem zvenčí i zevnitř

Jaké jsou osudy spisovatelů, lépe řečeno jejich tvorby, když z jakýchkoli důvodů opustí svou zem, své jazykové prostředí, své národní čtenáře? Nastává ztráta kontinuity, přichází zapomnění a vykořenění? To všechno jsou závažná témata, nad nimiž se zamysleli chilský spisovatel Jorge Zúňiga Pavlov a jeho kubánský kolega Carlos A. Aguliera. Besedu s nimi vedl u nás žijící a dobře známý písničkář Iván Gutiérrez. 

I oba autoři mají pevnou vazbu k Praze a České republice. Jorge Zúňiga Pavlov tu původně zakotvil jako emigrant před Pinochetovým režimem a vedle literární tvorby později otevřel v Praze i bar, který se stal místem setkávání latinskoamerických umělců a intelektuálů. Carlos A. Aguliera na základě stipendia PEN klubu přesídlil z Kuby do Německa a posléze do Čech. Oba mají bohaté zkušenosti s životem a tvorbou v dlouhodobém exilu. Jorge Zúňiga Pavlov se zabýval otázkou českých německy píšících autorů jako Max Brod či Franz Werfel, kteří dle jeho názoru v tuzemském povědomí mizejí ve stínu Franze Kafky. Připomněl i souvislosti s osudy latinsko-amerických autorů. Carlos A. Aguliera se podělil o pocity autora, který je životem a působením v zahraničí odtržen od přirozeného domácího literárního publika. Zdůraznil, že všeobecné chápání literatury souvisí spíše s národností autora než s tématikou jeho práce a jejím nadnárodním dosahem. I to se může stát příčinou vykořenění pozapomnění.

-IK-