Pokud se setkají dva lidé, kteří si chtějí porozumět, tak to jde, říká oceněný čínský spisovatel Ning Kchen

Na úpatí starodávného buddhistického kláštera Däpung nedaleko Lhasy se setkají tři lidé ze zcela odlišných prostředí. Čínský autor Ning Kchen ve svém románu Nebe nad Lhasou, který obdržel v roce 2011 nejvýznamnější čínskou Š' Naj-anovu cenu, vykresluje prostředí v němž se střetne francouzský biolog, který opustí Evropu, aby se stal buddhistickým mnichem, mladá žena z tibetsko-čínské rodiny hledající své kořeny a čínský filozof unikající z Pekingu po masakru na náměstí Nebeského klidu.

Na besedě v Lapidáriu Národního muzea vysvětlil autor, proč si zvolil Tibet coby dějiště svého románu: "Je to místo, které má nejblíž k nebesům, místo, kde může člověk přesáhnout sám sebe. Ale také prostor, kde se potkává specifická kultura s tibetských buddhismem. Žádné takové místo na světě není. Jeho kouzlo má na člověka obrovský dopad."

Ning Kchen čerpal při své práci z vlastních vzpomínek. V Tibetu totiž strávil v 80. letech dva roky jako učitel. "Když jsem byl malý, pouštěli nám filmy, v nichž je Tibet místo, kde vládne strach a místní obyvatelé jsou utlačovaní. V kontrastu k tomu byl můj první osobní zážitek s Tibetem. Když jsem vystoupil z autobusu, mávaly mi místní děti, dělaly na mě opičky. Měl jsem pocit, že přijíždím na místo, kde vládne radost," vysvětlil Ning Kchen.

Podle tibetoložky Zuzany Ondomišiová přestává být v současnosti Tibet zemí Tibeťanů: "Začíná být zemí Číňanů, tedy ten oficiálně prosazovaný. Pro cestovatele tak přestává být tím Tibetem, za kterým původně mířili."

Střet dvou kultur - tibetské a čínské - řešil spisovatel Ning Kchen při své práci učitele. "Byl jsem v Tibetu sám za sebe, ne coby zástupce ideologie. A pokud se setkají dva lidé, kteří si chtějí porozumět, tak to jde. To je to, co by měla literatura ukazovat. Ve své knize jsem chtěl popsat každodennost, aby se i tady víc stýkal člověk s člověkem."

Do diskuze přispěl také Adam Borzič, znalec evropské, židovské a křesťanské kultury, který reagoval na dotaz, zda Evropa potřebuje únik do východních filozofií a náboženství, stejně jako to udělala jedna z postav románu. "Člověk má hledat i jinde. Východní nauky pak mohou podnítit hledání u nás doma."