Milosrdenství Lídie Jorge

Čestným hostem 30. ročníku Světa knihy Praha bylo Portugalsko a jednou z autorek, které hájí literární barvy této země byla Lídia Jorge. Návštěvníkům společně s překladatelkou Marií Havlíkovou představila svůj román Milosrdenství.

Lídia Jorge se ve své tvorbě zaměřuje na historickou paměť, postkoloniální zkušenost a postavení žen ve společnosti. Její knihy byly přeloženy do více než dvaceti jazyků a získaly prestižní zahraniční ocenění.

Román Milosrdenství má pro autorku nezvyklou osobní rovinu. Líčí v něm příběhy klientů a personálu domova pro seniory, v němž prožila poslední měsíce svého života její matka. "Řekla bych, že je to hybridní kniha, protože mám trochu problém ji nazvat románem. Je to spíš meditace, deník posledního roku života jedné ženy i kolektivní biografie sedmdesáti lidí, kteří se nacházejí na stejném místě. Je to určitě nejupřímnější kniha, kterou jsem napsala," přiznala Lídia Jorge. Překladatelka Marie Havlíková dodala, že kniha je pro autorku velmi osobní proto, že o její napsání ji požádala její matka. "Příběh vypráví o poslední etapě života ženy, která ví, že je blízko smrti. Cítíme v něm nutkavou potřebu milosrdenství, a to je silné poselství. I když nejsme věřící, určitě si mnoho z nás myslí, že kdyby ve světě bylo víc milosrdenství, bylo by to lepší místo k životu. Milosrdenství je smutná kniha s dramatickými, ale i tragikomickými scénami." Hlavní postavou je paní Alberti, která se drží života, odolává, bojuje, ale je tu také postava Noci, která symbolizuje chlad, temnotu, pokládá otázky a vyžaduje na ně odpověď. Pokládá i základní otázku: "co je poté"? "Já jsem ale knihu nenapsala kvůli smutku, právě naopak. Myslím, že je to oslava života," bránila se Lídia Jorge zaškatulkování příběhu jako smutného.

I v tomto románu, stejně jako v předchozích dílech Lídie Jorge, hraje svou roli migrace, kterou tu řeší jedna z postav. Důležitá je také historie, paměť, vzpomínky, jež hlavní hrdinka ztrácí, a z posledních sil si je snaží zachovat. Na závěr každé kapitoly jsou básně složené z "posledních slov člověka".

Překladatelka Marie Havlíková, která přečetla i několik úryvků z knihy, prozradila, že příběh ji okamžitě oslovil právě pro srdce vložené do něj autorkou.

"Je to velmi osobní kniha a měla jsem pochybnosti, jestli ji vydat. Nakonec jsem ráda, že vyšla, protože vím, že k mnoha lidem promluvila," uzavřela debatu Lídia Jorge.