Mezi skutečností a fikcí

Literární prvotina rusistky Aleny Machoninové Hella vyvolala velký zájem nejen u čtenářů, ale i u návštěvníků Světa knihy Praha, kteří ve čtvrtek krátce po poledni zaplnili sál Boženy Němcové, aby se s autorkou setkali.

Předobrazem hlavní postavy románu Hella je česká Židovka Helena Frischerová, která odešl

ve 30. letech do Sovětského svazu, vzdala se občanství, ale přesto skončila v lágru, protože

byla vdaná za Poláka. Jejího manžela popravili a ona tak musela hrůzám, které ji v lágru

čekaly, čelit sama. Jak Alena Machoninová několikrát v průběhu debaty zdůraznila, její kniha

není biografická, jde o prózu a hlavní postava Hella nemá se skutečnou Helenou až tolik

společného. "Původně se kniha měla jmenovat Odřezky, protože je poskládaná z fragmentů,

ale nakonec jsme zvolili Hella. Je to ale skutečně jen moje představa o Heleně Frischerové,

protože nevím, jak to bylo doopravdy." Při psaní autorka využila dopisy, několik dokumentů

a také výslechové protokoly. "Nejvíc dokumentů bylo z policejních stanic. Napadlo mě, že

pokud vedete spořádaný život, moc dokumentů za vámi nezůstává. Tím, že Helena byla

rebelující komunistka, nějaké materiály se zachovaly." 

Z informací, které Alena Machoninová

o Heleně Frischerové zjistila, bylo zajímavé rozdělení jejího života před a po roce 1937, kdy

byla zatčena. Jako by před tímto zlomovým rokem nežila. Na jejím náhrobku je dokonce

uvedeno místo data narození, právě datum uvěznění. To, že kniha není biografie, dokazuje i

fakt, že v knize nejsou žádné fotografie Heleny Frischerové. Pokud by tam byly, mohl by

čtenář snadno nabýt dojmu, že jde o biografii. Místo fotografií, jež jsou dohledatelné na

internetu, jsou tedy v knize jejich popisy. Jeden z nich autorka přečetla. Její popis domnělé

fotografie je tak detailní, že si čtenáři v mysli vytvoří obraz. Dále autorka zmiňovala odkazy

na ruskou literaturu, kterou překládala, a která tedy rezonuje nejen jejím životem, ale i

knihou. Román Hella má několik vrstev, jak v debatě s nadsázkou zaznělo, je to kniha

polyfonická. Stojí za přečtení kvůli skutečné Heleně Frisherové, ale i knižní Helle.

Jana Marxtová