Literatura na Hradě

Jako součást programu festivalu Svět knihy Praha se v prostorách Nejvyššího purkrabství Pražského hradu konala debata nazvaná Knihou proti nesvobodě, na které se setkali běloruský autor žijící ve Švýcarsku Saša Filipenko a ukrajinský autor Andrej Kurkov. Jejich setkání vedla překladatelka a básnířka Radka Rubilina.

Jedním z témat, která diskutující otevřeli, byl jazyk a otázka, jak moc je dnes problematické psát v ruštině, která kvůli invazi Ruska na Ukrajinu má nálepku jazyka agresora. "Nemůžeme přece říkat, že jazyk patří jedné zemi, nelze to takhle škatulkovat. Já jsem celé dětství strávil v Bělorusku, vždycky jsme mluvili rusky, ale to neznamená, že bychom souhlasili s tím, co se v Rusku děje. Když žijete v Curychu, jste Švýcar, ale mluvíte německy, také vás neposílají do Německa. Podle mě nezáleží na tom, jaké je člověk národnosti, barvy kůže, sexuální orientace, ani jakým jazykem mluví. Jde o to, jaký je," řekl Saša Filipenko, jehož rodným jazykem je ruština a poslední román vydal v ruském i běloruském jazyce. Andrej Kurkov dodal, že ruština je dnes slyšet po celém světě, protože kvůli konfliktu odjelo mnoho rusky mluvících lidí do jiných zemí. S tím, co se v Rusku děje a kam směřuje, nesouznějí, ale jazyk jim zůstal. "Ukrajinská knihkupectví nechtějí prodávat knihy v ruštině, protože je to jazyk vraha," dodal Andrej a zároveň přiblížil současnou situaci na ukrajinské literární scéně. "Je to tragédie. Někteří autoři zahynuli ve válce, zanikly celé žánry, spisovatelé nepíšou, překladatelé nepřekládají. Vycházejí nedopsané knihy autorů, kteří zemřeli. Nejpopulárnější jsou zahraniční tituly, protože ukrajinské se téměř nevydávají."

Na otázku, jestli jsou knihy obou autorů k dostání v ruských knihkupectvích, odpověděl Andrej Kurkov, že dovoz jeho knih do Ruska byl zakázán už v roce 2014. Sašova kniha Kremulátor, jejíž hlavní postavou je ředitel prvního sovětského krematoria, se v Rusku prodávala. Vyšla druhý den po vypuknutí války na Ukrajině a byla dokonce v nominacích na bestseller. Dnes je situace jiná. Saša Filipenko je na seznamu extremistů, jeho knihy sice nejsou zakázané, ale na pultech ruských knihkupectví je nenajdete. "Když se ale zeptáte, tak vám ji spiklenecky zpod pultu prodají." Na Filipenkovy rodiče, kteří nadále žijí v Bělorusku, je neustále vyvíjen tlak, aby jejich syn přestal proti režimu vystupovat. Byl jim dokonce odebrán pas, takže nemohou vycestovat ze země. Sám Saša sice pas má, ale až mu za rok vyprší platnost, neví, co bude dál, jak bude pracovat, žít. "Rusko po mně vyhlásilo pátrání, takže už nyní nemůžu vycestovat do zemí, které by mě do Ruska vydaly." Andrej Kurkov, který žije na Ruskem napadené Ukrajině, řekl s nadsázkou, že on si vlastně nemůže na nic stěžovat. "Nemáme cenzuru na literaturu, ani válečnou cenzuru, takže všichni mohou psát, co chtějí, třeba i kritiku na Zelenského. Můžu si ale stěžovat jen na Rusko a na Putina."

Zajímavá byla otázka, jestli bychom měli bojkotovat ruskou kulturu jako takovou. Měli bychom přestat hrát Čajkovského? "Mluvím s přáteli, kteří jsou na frontě, a takové otázky, jestli hrát Čajkovského nebo ne, jsou jim ukradené. Je zajímá, jestli budou mít zbraně. Pokud chceme zvítězit ve válce, měli bychom podnikat reálné kroky, neřešit malichernosti a dívat se kolem sebe," řekl Saša Filipenko. Dodal, že napsal román o městě, kam jednoho dne přicházejí sloni, a přestože jsou všude a nemůžete je přehlédnout, jsou lidé, kteří se chovají, jako kdyby tam sloni nebyli. "Chtěl jsem ukázat, jak společnost dělá, že si války nevšímá. V Rusku je spousta "slonů", které nikdo nevidí."

Debata autorů se dotkla i informování o válce, zda dostáváme ucelený obraz, pravdivé zprávy z bojové linie. "Myslím, že úplný obraz o válce nemáme. Tahle válka je nová, používají se drony, moderní technologie, novináři a váleční reportéři už nepřekračují frontovou linii, aby poskytli objektivní obraz z obou stran tak, jako to bylo dřív," poznamenal Andrej Kurkov a vyzval české nakladatele a překladatele k podpoře ukrajinské literatury. Saša Filipenko apeloval, abychom nezapomněli, že zlo je blízko, pozorovali, co se děje v Evropě, a abychom o situaci na Ukrajině otevřeně mluvili.