Liao I-wu: Konečně můžu žít

Čínský spisovatel, hudebník a básník Liao I-Wu, který se kvůli kritice čínského systému ocitl ve vězení a dnes dlouhodobě žije v Německu, je jedním z nejváženějších hostů veletrhu Svět knihy Plzeň 2018.

Žijete dlouhodobě v Německu. Vzpomínáte často na domov? Čím si ho připomínáte?

Každý spisovatel žije do jisté míry ve svých vzpomínkách, ve své vnitřní paměti. To je svět, z něhož čerpá, kde tráví hodně času. Takže ano, vzpomínám. Na druhou stranu musím říct, že svět, v němž jsem žil nebyl ten, v němž jsem žít chtěl. Neustále v něm byly nějaké rušivé elementy, ať už to byla policie, která mě sledovala a chtěla vědět, co dělám a kde jsem, nebo to byly zprávy o kamarádech, které zatkli, vyšetřují a hrozí jim soud nebo smrt. Každá zpráva o tom, že někdo z vašich přátel zmizel a neví se, kde je nebo, že je zase v domácím vězení vás ruší. Nemůžete žít a tvořit. Skutečný svět, v němž tvořit a žít můžu, jsem našel, až když jsem odjel do Německa. Až tehdy jsem se mohl v klidu ponořit do myšlenek a vzpomínek a bez jakýchkoli obav se z nich vypsat. Vyšlo mi už osm knih a za to cítím velkou vděčnost, vážím si toho. Konečně žiju.

Jak by vypadal Váš život, kdybyste zůstal v Číně?

Určitě bych psal, ale samozřejmě bych nemohl tvořit tak, jako tady. Neměl bych pocit bezpečí. Nikdo tam nemá pocit bezpečí. Nemůžete dělat, co byste doopravdy udělat chtěli. Když vznikla Charta 08, tak jediné, co jsem mohl udělat, bylo, že jsem ji podepsal. Teď, když žiju v zahraničí, toho můžu udělat mnohem více. Mám mnohem více čtenářů, vycházejí mi knihy ve světových jazycích, můžu mluvit o tom, co se stalo Liou Siao-Povi, můžu být v kontaktu s jeho ženou, básnířkou Liou Sia, kterou se podařilo dostat z Číny. Mám pocit, že v zahraničí jsem mnohem užitečnější a dokážu toho udělat mnohem víc, než kdybych byl v Číně.

Jste hudebník i spisovatel. Když jste smutný, zahrajete si raději na flétnu nebo si sednete k psaní?

Určitě si raději zahraji na píšťalu. Hrát na ni mě naučil ve vězení jeden starý muž. Říkal, že když je člověk na dně, zvuk hudby mu pomůže zapomenout a přenese ho někam jinam, někam, kde je mu dobře. Měl pravdu. U mě to funguje stoprocentně.

Na čem právě teď pracujete?

Pořád něco dělám. Skoro každý rok mi vychází nová kniha. Pokud máte na mysli nějakou novinku, pak v Německu je připravena k vydání rozšířená verze knihy Kulky a opium, která je věnována obětem masakru na náměstí Nebeského klidu. Příští rok si budeme připomínat třicet let od téhle hrozné události. Do aktualizované verze knihy jsme vybrali nové texty a rozhovory. Je tam mimo jiné text o posledních chvílích Liou Siao-Poa. Letos mi také vyšel na Tchajwanu v čínštině můj první román, moje první čistá fikce. Jde o rodinnou ságu tří generací, v níž vycházím ze vzpomínek na naši rodinu, na svého otce. Vidíte, to jsou ty vzpomínky, o nichž jsme mluvili.

Rozhovor: Jana Marxtová
Foto: p. Huclová