Les bez nás přežije, my bez něj ne, shodly se autorky dětských knížek

Proč má jezevec tak špatnou pověst v české literatuře? A platí to i pro ukrajinské knihy pro děti? A jak jsou na tom veverky? Spisovatel Marek Toman se na Světě knihy Praha ocitl v roli moderátora a pokládal záludné otázky dvěma autorkám píšícím (nejenom) pro děti. Ukrajinská spisovatelka Kateryna Michalicyna představovala dvě díla určená menším čtenářům a laureátka ceny Magnesia Litera Olga Stehlíková prezentovala knihu pro starší děti.

Knížka Mojenka české autorky má ústřední téma těžkého onemocnění matky. "Chtěla jsem ukázat provázanost přírodního systému a rodiny. I v přírodě se odehrává smrt, nemoc nebo něco, co ji rozboří. Nechtěla jsem však, aby to byl tragický a smutný příběh. Snažila jsem se to napsat tak, aby to bylo dobrodružné a veselé," popisovala Olga Stehlíková. V její knize má důležitou roli příroda.

Spisovatel Marek Toman, ukrajinská spisovatelka Kateryna Michalicyna a autorka Olga Stehlíková. Foto: @archiv Svět knihy Praha

Mojenka v ní zažívá nejrůznější události, podstatný je pro ni také chovatelský kroužek. V knihách Kateryny Michalicyny má příroda dokonce roli hlavní. "Moje trilogie se narodila z mé lásky k přírodě a dětem. Pocházím z malého města, které obklopuje příroda. Jako dítě jsem znala každý strom. Když jsem se dělila o tyto zážitky se svými dětmi, zjistila jsem, že to cítí stejně. A také jsem si uvědomila, že pokud nějaké zvířátko či rostlinu pojmenujeme, staneme se jeho přáteli a nemůžeme mu ublížit. Les se bez nás obejde, ale my bez něj ne," doplňovala Kateryna Michalicyna.

"Při psaní jsem myslela na své děti. Ale neřekla bych, že je kniha určená přímo jim, přestože mě pro hlavní postavu inspirovaly. Mé dcery jsou také mé první čtenářky. Mají k literatuře vztah," řekla Olga Stehlíková, která na sebe mimo jiné prozradila, že má velký strach z divočáků. Scénu, v níž se toto zvíře objevuje, si prý celou vymyslela. 

Svým postavičkám vetkla Kateryna Michalicyna některé zajímavé vlastnosti: "Veverky mi asociují zlomyslnost. V knize jsou to zlobidla, jež ostatní obtěžují. Teprve postupně se z veverek stávají bytosti, které pomáhají zachránit les před požárem. V přírodě však neexistuje zlé zvíře, co škodí. Problém je v nás lidech. Když máme strach, tak si do nich promítáme negativní vlastnosti, ale zvířata taková nejsou." Impluzem k napsání knihy prý byla nevinná otázka její dcerky: "Maminko, co je to za rostlinku?"

Kateryna Michalicyna žije v okupované Ukrajině s manželem, svými třemi dětmi a dvěma psy. Nastínila proto situaci ve Lvově a uvedla, že momentálně nemůže psát. "Mám pocit, že můj dětský čtenář z Ukrajiny se změnil, musel rychle vyrůst. Neznám ho a hledám slova. Místo psaní knih mám teď spoustu práce s pomocí pro lidi, kteří přesídlili do Lvova," uzavřela s poděkováním za českou podporu.