Jsem český spisovatel, ale nepíšu česky

Z monumentálního prostoru Lapidária se stala prestižní scéna pro pořádání nejrůznějších literárních besed v rámci knižního veletrhu Svět knihy Praha. Na sklonku pátečního odpoledne se zde sešlo několik českých spisovatelů, kteří svá díla buď výhradně anebo příležitostně píší v jiném než českém jazyce. 

Početnému publiku se představili spisovatel a překladatel Patrik Ouředník, který část ze svých děl píše francouzsky, dále zástupce nejmladší spisovatelské generace Jaroslav Kalfař, který se usídlil v New Yorku a svoji první publikovanou knihu napsal americkou angličtinou. Posledním debatujícím byl Jan Faktor, který se před více než čtyřiceti lety usadil v tehdejším východním Německu a v Německu žije dodnes. Jak sám zhodnotil své jazykové kompetence, musí psát v němčině, protože v českém jazyce už mu utekly vývojové nuance a má strach z nevhodného použití slova nebo fráze. Pro psaní je totiž velmi důležité cítit jazyk v jeho každodennosti.

Na první provokativní otázku, zda se přítomní autoři cítí být českými spisovateli, všichni jednomyslně odpověděli, že ano. Jejich díla se tak či onak obsahově dotýkají českého prostředí, takže se mohou považovat za české spisovatele. A kdo nebo co vlastně určuje, k jaké národní literatuře se autor vícejazyčný anebo píšící v jiném jazyce řadí? Podle Jaroslava Kalfaře je rozhodující jen vlastní autorův pocit. Proč tedy někteří autoři volí psaní v jiném než rodném jazyce? Těch důvodů může být řada. Vedle již zmíněného neudržení kroku s živým vývojem svého jazyka to může být zejména publikum, pro které píši. Tak to alespoň pojmenoval Jan Faktor. Patrik Ouředník se zase přiznal k zajímavému pocitu, že psaní v cizím jazyce umožňuje nahlédnout na rodný jazyk zvenčí, s určitým odstupem, což přináší možnost proměňovat způsob myšlení podle zvoleného jazyka.

U důsledně dvojjazyčně píšících autorů se může objevit zajímavý jev, a to autopřekládání. Příkladem takového autora je Samuel Beckett, který psal anglicky i francouzsky a svá díla také sám překládal do svého druhého aktivního jazyka. Výsledkem autopřekladů pak je, že vznikne knižní dílo, které má dva plnohodnotné originály.

RaŠ