Je Skřipec dehonestací nedokonalých nebo hlídacím psem profesní kvality?

12.05.2018

Stalo se už dlouholetou tradicí, že Obec spisovatelů v rámci konání knižního veletrhu Svět knihy Praha rozebere nejkřiklavější případy překladatelského selhání v uplynulém vydavatelském roce a v závěru některému z nich udělí anticenu Skřipec. A nejinak tomu bylo i letos.

Setkání bylo zahájeno jednou velmi pozitivní zprávou - v beletrických dílech se neobjevil ani jeden natolik špatný překlad, který by si zasloužil veřejný odsudek. Po dobré zprávě však musí následovat ta špatná, která konstatovala, že v oblasti literatury faktu se stále nacházejí překlady, jejichž úroveň se dostává za hranici únosnosti. Letos bylo poukázáno na tři takové případy.

Kniha Novak Djokovič: sportovní vyslanec Srbska přeložená Lucií Paulovou a vydaná v knižnici Omega nakladatelství Knihy Dobrovský. Hlavním nedostatkem překladu této knihy je neznalost tenisové terminologie („zápas na tři kola“ namísto zápas třetího kola, „upustil dva sety“ či „nevrcholná výhra v pátém kole“), paralelní používání české i anglické terminologie (hra, sada, zápas vs. game, set, match) a překladatelské mechanismy typu „masívní chtíč učit se“, „levostranné politické pohledy“ či „pustit svou divokost ze zajetí“.

Dvoudílná kniha Panství Downton v překladu Petra Stránského vydaná v nakladatelství Slovart. Jde o obrazově a graficky výpravnou publikaci, proto je škoda, že text je přeplněný nejrůznějšími chybami a nedostatky - od jazykových (špatné užívání přivlastňovacích zájmen jeho/svůj a nedůsledné přechylování či nepřechylování ženských jmen), přes frazeologické neohrabanosti („Daisy prochází skrze dům“, „na vrcholu sporáku“) až po věcné nesmysly („ruská královská rodina“ namísto carská). Vůbec nejhorší je absolutní tápání v častých popisech šatů a oblečení („šaty se vyrábějí“ namísto šaty se šijí, „hluboký červený satén“ namísto tmavě červený satén, „šaty byly vzadu podebrané“ či kontextově chybného používání slova tunika namísto uniforma.)

Belmondova autobiografie s názvem Mých tisíc životů, přeložená Kateřinou Dejmalovou a vydaná nakladatelstvím Práh. Překlad je opět plný mechanicky přeložených termínů a frází, které v češtině nepůsobí vhodně nebo věcně správně: „rozumný katalog“ namísto souborný, „konzervátor“ místo kurátor, „dědeček a jeho tělo zmizeli na polích první světové války“, „sedlo s ní mrskne na zem“ namísto vyhodí ji ze sedla.

Porota ve složení Alena Lhotová, Milada Matějovicová a Kateřina Brabcová se nakonec rozhodla udělit letos Skřipce dva, a to oběma biografiím. Na rozdíl od minulých let si letos anticenu přišel převzít majitel nakladatelství Práh, Martin Vopěnka. To je důkaz velké osobní síly. Škoda jen, že se ve své reakci nezdržel zbytečného výpadu proti Obci překladatelů, kterou obvinil ze záměrné dehonestace děl namísto konstruktivní kritiky a ze zkostnatělého lpění na dokonalých překladech. Vyjádřil přání, aby udílení těchto anticen bylo do budoucna zrušeno. Přítomní zástupci Obce překladatelů odpověděli, že by rádi tuto cenu zrušili jako zbytečnou. Jediná cesta k tomu však vede přes kvalitně odváděnou překladatelskou práci v naší knižní produkci.

RaŠ