„Je důležité, aby to četli především mladí lidé,“ říká osvětimská knihovnice Dita Krausová

Nakladatelství Akropolis připravilo pro návštěvníky veletrhu besedu se španělským spisovatelem Antoniem G. Iturbem o jeho knize Osvětimská knihovnice. Překvapením byla přítomnost Dity Krausové, jejíž životní příběh byl inspirací pro vznik knihy.

„Nejsem expert na holocaust, nepíšu cíleně knihy na toto téma, ale jednoho dne jsem objevil knihu Alberta Mangela o knihovnách světa. Byla tam mimo jiné zmíněna i nejmenší knihovna na světě - knihovna v Osvětimi, kde bylo dostupných pouze osm knih. To mě zaujalo a stalo se základem mé knihy,“ vzpomínal Antonio na prvotní impuls pro napsání Osvětimské knihovnice. Po neobvyklé knihovně začal pátrat a v další knize The Painted Wall našel informace, že knihovna se nacházela v rodinném táboře v baráku 31. A pak objevil dívku Editu, která se tam o knihy starala. Dnes se jmenuje Dita Krausová a žije v Izraeli. 

„Když se mě poprvé Antonio ptal na detaily o Osvětimi, bál se, aby se mě nějak nedotkl, ale když zjistil, že jsem ochotná vyprávět, bylo otázek víc a víc,“ vysvětlovala Dita Krausová, jak vzniklo pouto mezi ní a spisovatelem. Nějakou dobu si vyměňovali emaily a pak se setkali v Praze, kam Dita často jezdí. „Strávili jsme den v Praze, jeli jsme i do Terezína, kde jsem také za války byla a pak mi řekl, že o mém příběhu asi napíše knihu. A opravdu to udělal.“ Kniha vyšla ve španělštině v roce 2011, ale paní Dita si jí poprvé přečetla až v českém vydání. „Zjistila jsem, že Antonio přidal do mého příběhu hodně své fantazie. Bylo to proto, že se mě na některé věci bál ptát s tím, že jsou pro mě příliš citlivé. A tak například moje rodiče popsal úplně jinak, než jací opravdu byli. Chvíli mi trvalo, než jsem se oprostila od toho, že to není přesný popis toho, jak to opravdu bylo. Moc se mi ale líbí, jak to Antonio napsal. Jsem ráda, že ta kniha vyšla. Je důležité, aby to četli především mladí lidé a dozvěděli se o osudu Židů za nacistické okupace,“ dodala Dita Krausová. „Ano, paní Dita má pravdu, není to přesně její příběh, je to zčásti má fantazie, která ho dotvořila,“ souhlasil Antonio. 

A nutno dodat, že to dotvořil opravdu poutavě. Čtenáři se tak dozví o životě v tzv. rodinném táboře v Osvětimi, jehož obyvatelé mohli nosit civilní oblečení a mohli také provozovat školu. Nacisté tábor vybudovali pravděpodobně kvůli případné návštěvě zástupců Červeného kříže. Chtěli jim dokázat, že Židé mají v koncentračních táborech přijatelný život. Tahle zdánlivá pohádka ale skončila tragicky, největší hromadnou vraždou československých občanů za druhé světové války. Vzpomínky Dity Krausové, tak jak je zachytil a dotvořil Antonio G. Iturbe jsou cenným svědectvím válečných hrůz, na něž nesmíme zapomenout.