Jak jsme na tom s Evropskou unií…
Zhruba tak by se dala shrnout debata, kterou v samém závěru veletržního pátku otevřel moderátor Petr Blažek. V rámci veletržního tématu o 20. století, v tomto případě ovšem přesahujícím do žhavé současnosti, diskutoval s Alexandrem Vondrou, Michaelem Žantovským, ředitelem Polského institutu a politologem Maciejem Ruczajem a ekonomem Tomášem Sedláčkem.
Prvním tématem, o němž se hovořilo, byl poněkud obskurní akt, při němž předseda evropské komise Jean-Claude Juncker odhalil v německém Trevíru monumentální sochu Karla Marxe, dárek čínských komunistů k dvoustému výročí jeho narození. Alexander Vondra označil tento akt za zcela neslučitelný s posláním a filozofií Evropské unie. Michael Žantovský prohlásil Junckerovy výroky za skandální a velmi varovné a připomněl, že slovo násilí se v Marxově komunistickém manifestu používá přímo jako legitimní prostředek politického boje. Maciej Ruczaj doplnil, že politické spektrum EU jako celek je v rukou západoevropského roku 1968 a absolutně nepřihlíží k našim zkušenostem z let totality.
Dále se pak zúčastnění věnovali trhlinám v současné unijní zahraniční politice. Shodli se, že i tady se projevuje na jednu stranu zkušenost střední a východní Evropy se sovětskou totalitou a tím pádem i s více než dvaceti lety nařízené antiizraelské orientace. Na stranu druhou obyvatelé středoevropského regionu nesdílejí postkoloniální trauma velkých západních zemí a jejich zkušenosti jsou spíše opačné. Ani v tomto případě ovšem nelze zcela bagatelizovat a Maciej Ruczaj v tomto ohledu porovnal proruské vztahy u nás a v Polsku, které jsou zcela rozdílné a v Polsku nemyslitelné. Zcela proti euroskepticizmu se pak postavil ekonom Tomáš Sedláček: „Srovnávání EU s RVHP nebo se Sovětským svazem je naprosto choromyslné. Jak to dopadlo, když se v 50. letech Maďarsko chtělo postavit na vlastní nohy a srovnejte s velkou Británií, která svobodně vystoupila z EU.“
Ve výsledku převážil názor o pozitivním smyslu EU, která však prochází obdobím jisté krize, jež je nutná řešit ne však navyšováním direktivy, což by krizi jen prohloubilo.
-IK-