Inspirativní převaděč české literatury do hebrejštiny

Česká i hebrejská literatura patří k takzvaným malým. A není jednoduché prosadit, aby v dostatečně početné míře vznikaly jejich vzájemné překlady. O tomto tématu diskutovali dva mladí sympatičtí překladatelé - Magdaléna Křížová překládající hebrejskou literaturu do češtiny a Pierre Pe'er Friedmann, který překládá opačným směrem. Pravděpodobně prvním překvapením této besedy bylo, že Magdaléna má práce na roky dopředu opravdu dost, Pierrovi naopak zbývá vedle překládání hodně času na jeho pedagogickou činnost ať na Filozofické fakultě UK, tak na Židovském gymnáziu v Praze. Jak sám řekl, česká literatura je v Izraeli populární u čtenářů, ale neoblíbená u místních nakladatelů. Představuje pro ně přece jen velké riziko.

Pierre Pe'er Friedmann pochází z Tel Avivu. Jeho babička sice měla polské kořeny, ale on se narodil do čistě izraelské rodiny. Studoval literární vědu na telavivské univerzitě. Seznámil se s dílem Karla Čapka a rozhodl se, že jako téma diplomové práce zpracuje pojetí pravdy v díle Karla Čapka. Tenkrát ho napadlo, že by se mohl trochu naučit česky, aby svoji práci nepsal jen na základě čapkovských překladů. Netušil, že si tím předurčí celý svůj život. Stal se překladatelem české literatury do hebrejštiny, v roce 2010 přesídlil do Prahy, založil rodinu a tvrdí, že už zde zůstane (mimo jiné i proto, že je zde pro něj příjemnější podnebí). V podstatě je dnes jediným specializovaným překladatelem české literatury do hebrejštiny. Navazuje na obrovské dílo Ruth Bondyové, která Izraelcům zprostředkovala Haška, Kunderu, Hrabala, Škvoreckého, Kohouta, Klímu, ale například i Viewegha. 

Bohužel tato ikonická překladatelka nedávno zemřela, takže "její káru" musí dál táhnout právě Friedmann. K jeho přeloženým autorům patří samozřejmě Karel Čapek, ale také Jáchym Topol a Ladislav Fuks, jemuž nedávno velmi úspěšně uvedl na izraelský knižní trh jeho Spalovače mrtvol. Friedmannův sen, který by si opravdu rád splnil, je překlad románu Podobojí od Daniely Hodrové. Skoro už k tomuto počinu přemluvil jednoho významného izraelského nakladatele, ale nakonec z toho sešlo. Pierre doufá, že prozatím. 

Za svůj dosud nejtěžší překladatelský oříšek považuje překlad románu Kloktat dehet od Jáchyma Topola. Hebrejština má totiž ve srovnání s češtinou mnohem užší slovní zásobu a Topol naopak využívá asi všechna existující česká slova. A ještě si občas vypomůže půjčkami ze srbštiny anebo ruskými vulgarismy. Na to hebrejština není vůbec připravená, a tak musel Friedmann stvořit v podstatě novou rozšířenou verzi hebrejštiny, aby zprostředkoval Topola v plné šíři. Nehledě na to, že tento jazyk nemá zdaleka tak rozvinuté hovorové polohy. Překládat Ladislava Fukse byl proti tomu doslova jednoduchý úkol. Ale krásný. Po besedě s oběma překladateli bylo patrné, že česká literatura má skvělého ambasadora na izraelském knižním trhu, takže na několik desítek let dopředu máme o svoje překlady postaráno. A doufejme, že si Pierre vychová i své stejně skvělé následovníky.

RaŠ