Cena Jiřího Theinera podpořila íránské autory bojující za svobodu

Ocenění pojmenované po exilovém šéfredaktorovi Index on Censorship Jiřím Theinerovi, který v 70. a 80. letech přeložil do angličtiny díla Klímy, Havla nebo Vaculíka, k veletrhu Svět knihy Praha neodmyslitelně patří. Každý rok se tu koná slavnostní předání této prestižní ceny za přítomnosti jejího iniciátora, syna Jiřího Theinera Pavla. 

Zatímco dějiště je tedy stále stejné, status Ceny se změnil. "Deset let byla udělována osobnostem, které se zasloužily o šíření dobrého jména české literatury v zahraničí. Ale svět se mění, bohužel mnohde k horšímu, a my jsme považovali za důležité upozorňovat na místa, kde autokracie ohrožuje svobodu slova," vysvětlil ředitel veletrhu Svět knihy Praha Radovan Auer důvod změny, která proběhla už v loňském roce.

 "Loni byla Cena udělena ukrajinským autorům a letos chceme upozornit na dění v Íránu. Cenu jsme se proto rozhodli věnovat íránským umělcům, spisovatelům a nakladatelům, kteří bojují proti tamnímu režimu," dodal Radovan Auer. Natočenou zdravicí se ke slavnostnímu odpoledni připojila íránská aktivistka a držitelka Nobelovy ceny za mír Shirin Ebadi. Připomněla historii boje za svobodu v Íránu a v něm úlohu žen. 

"Íránské ženy získaly v roce 1961 volební právo a do parlamentu se dostaly dokonce dříve než Švýcarky. Pak ale v roce 1979 došlo k islámské revoluci a od tohoto okamžiku začíná boj za rovnoprávnost," vzpomínala Shirin Ebadi. Připomněla represe, věznění, popravy a v neposlední řadě událost, která hýbe íránskou společností posledních měsíců, kdy byla vládními agenty zabita mladá dívka jen proto, že jí byly vidět vlasy. Právě tato brutalita zvedla v Íránu vlnu odporu. 

"Mládež ví, že s touto vládou nemá budoucnost," dodala Shirin Ebadi. Na její vyjádření navázala dvojice hostů a zástupců íránských umělců Tinoush Nazmjou – nakladatel sídlící v Paříži a vydávající íránské exilové a cenzurované autory a Mahdiyeh Sadrnezhad, herečka a podporovatelka hnutí za svobodu v Íránu, která také žije v Paříži. 

"Nakladatelství jsem se rozhodl založit proto, abych pomohl autorům, kteří v Íránu nemohou publikovat nebo čelí cenzuře. Exilové nakladatelství ale není v íránské historii nic nového. Naše země je bouřlivá a tradice vydávání takových knih je stoletá. My jsme jen pokračovatelé," vysvětloval Tinoush Nazmjou. Mahdiyeh se s návštěvníky podělila o svůj životní příběh a důvod, proč se rozhodla z Íránu emigrovat.

 "Byla jsem herečka a vždycky jsem cítila tlak ze strany režimu, ale postupně se to stupňovalo do takové míry, že už se v takových podmínkách nedalo pracovat. Když pak v roce 2019 došlo k zabití patnácti set lidí, byla to pro mě poslední kapka. Rozhodla jsem se, že v takové zemi nemůžu žít a emigrovala jsem," vysvětlila. Když začala hovořit o událostech posledních měsíců, kdy tisíce lidí skončily ve vězeních jen za prosté vyřčení názoru, za snahu žít normální život, kdy byly íránské ženy znásilňovány, oslepeny a v dívčích školách byl použit plyn, přemohly ji slzy. Byla to velmi emotivní chvíle. 

"Cítila jsem, že musím něco dělat. Já žiju ve svobodě, můžu být hlasem utlačovaných, můžu za ně mluvit, a tak se prostřednictvím své profese, pomocí protestů působit na společnost, pomáhat, aby se svět dozvěděl, co se v Íránu děje." Oba hosté se závěrem shodli na tom, že změna v Íránu je nevyhnutelná, ale je to bohužel stále běh na dlouhou trať.