Češi ve Frankfurtu
Německý Frankfurt má za sebou už 74. ročník knižního veletrhu. Nemohli tu samozřejmě chybět ani čeští zástupci, kteří představili to nejlepší, co tuzemský knižní trh nabízí. Jak naši účast viděl ředitel společnosti Svět knihy Radovan Auer?
74. ročník festivalu Frankfurter Buchmesse | Photo: Archiv knižního veletrhu ve Frankfurtu
S čím a s kým jste letošní frankfurtský veletrh jeli?
Do Frankfurtu jezdím každý rok. Je to největší knižní veletrh na světě, středobod knižního universa, takže je to taková povinná disciplína. Sbírám kontakty i inspiraci, jednám se stávajícími i potenciálními zahraničními vystavovateli pro pražský Svět knihy. Vedle toho se tam pravidelně setkáváme s ostatními řediteli knižních veletrhů a vyměňujeme si zkušenosti. Frankfurt je událost světového významu, který letos podtrhl svou účastí mimo řady jiných i německý prezident Frank-Walter Steinmeier či španělský královský pár. Španělsko totiž bylo letos čestným hostem. I pro nás byl letošní ročník o něco důležitější v tom, že dorazil ministr kultury Martin Baxa, aby oficiálně stvrdil zájem České republiky být v roce 2026 čestným hostem.
Jaký byl zájem návštěvníků o českou prezentaci?
Prezentaci české republiky na
zahraničních veletrzích má na starosti České literární centrum fungující pod
Moravskou zemskou knihovnou. Kolegové z těchto institucí zajišťovali i český
stánek ve Frankfurtu. Díky tomu, že Česká republika se v roce 2019 úspěšně
zhostila role čestného hosta v Lipsku, jsme teď v německojazyčném
prostředí relativně etablovaní a o naši prezentaci je zájem. Na stánek se chodí
zahraniční partneři informovat o tom, co je v české literatuře nového a
zároveň slouží jako "základna" pro české profesionály, kteří na veletrhu mají
jednání a navazují kontakty.
Došlo k nějakým příslibům nebo dokonce k uzavření kontraktů o vydání děl našich autorů v zahraničí?
Dlouhodobě bohužel platí, že prodejem práv české literatury do zahraničí se systematicky věnuje velmi malý okruh lidí, počet literárních agentů, kteří se tím zabývají, se dá spočítat na prstech jedné ruky. Z českých autorů, přesněji řečeno autorek byly přítomny Alena Mornštajnová a Radka Denemarková. Obě tu propagovaly aktuální německá vydání svých knih a jejich diář byl poměrně nabitý. Měly jak veřejná vystoupení, tak rozhovory pro média. To je totiž ideální model, když účast autora na veletrhu organizuje národní prezentace v kooperaci s tamním nakladatelstvím.
Dá se český trh srovnat s trhem evropských zemí? Jak si stojíme? Vydáváme hodně? Čteme hodně?
Český trh má několik specifik. Vychází u nás velký počet titulů na počet obyvatel. A nepůsobí na něm ve větší míře velké nadnárodní vydavatelské domy, takoví ti světoví hráči jako Penguin nebo Bonnier. Obě tyto skutečnosti asi opravňuji k tvrzení, že český trh je oproti jiným barvitější. Nic dalšího však o něm s jistotou říci nelze, protože jeho dalším specifikem je to, že o sobě v podstatě nesděluje žádná tvrdá data, jen odhady. Jakékoliv srovnání se zahraničím je tak spíše o pocitech a osobních zkušenostech.
Ředitel festivalu Svět knihy Praha Radovan Auer | Photo: Archiv
Střípky ze Světa knihy Praha 2022 | Photo: Archiv festivalu
Jaká je podle vás šance, že se ČR stane hlavním hostem Frankfurtského knižního veletrhu v roce 2026, o což usiluje?
O hostování je velký zájem, protože se díky němu může daná země dostat na celosvětové výsluní. Zájem o její literaturu pak skokově roste. Samozřejmě pokud se to hostování udělá dobře. Na to ale, myslím, máme díky úspěšnému zvládnutí hostování v Lipsku dobře našlápnuto. Bohužel nevíme, kdo všechno má zájem o hostování v roce 2026, mezi kým se bude vedení ve Frankfurtu rozhodovat. Ale protože vyjednávání už probíhá poměrně dlouho a člověk se občas dozví něco z kuloárů, myslím, že naše šance je hodně velká a návštěva ministra kultury ji ještě posílila. Definitivní verdikt by měl být znám v polovině příštího roku.
Jak se vám osobně letošní ročník frankfurtského veletrhu líbil? Jaký je váš nejsilnější vjem?
Ve Frankfurtu obvykle mají všichni čas rozplánovaný na minuty, schůzka stíhá schůzku. Letos byl ale time management nějaký více rozvolněný. Loni sice veletrh proběhl, ale ještě v postcovidovém módu, a chyběla proto velká část účastníků. Hodně lidí se tak potkalo po několikaleté pauze, všichni se víc zastavovali s přáteli i známými, dávali se jen tak do řeči, šli na kafe, na skleničku. Všechno bylo tak nějak méně obchodní a více společenské. Nedivil bych se, kdyby tato atmosféra už veletrhům zůstala, pracovní jednání si odbudeme na zoomu a tady si budeme povídat. Možná je to ale jen můj subjektivní pocit, ovlivněný tím, že jsem tam potkal hodně svých přátel z Ukrajiny. V červnu jsme v Praze na veletrhu hostili první větší zahraniční prezentaci ukrajinské literatury od začátku války, na kterou se podařilo tamním autorům a nakladatelům fyzicky dorazit. Byla to velká improvizace, která ale dopadla nad očekávání dobře. Teď ve Frankfurtu už to nebyla improvizace, ukazovali sebevědomě světu, že fungují, bomby nebomby. Ostatně hlavní cenu udělovanou veletrhem obdržel ukrajinský spisovatel Serhyj Žadan a dorazila i Olena Zelenská.
Nechal jste se jako ředitel veletrhu Svět knihy inspirovat něčím, co byste rád realizoval v Praze?
Líbila se mi guerillově se tvářící
kampaň "Podporuj svého lokálního knihkupce", tu určitě uděláme i v Praze.