Calvino dává překladatelům zabrat. Jeho knihy jsou psané úchvatnou italštinou
Nakladatelství Dokořán vydává texty jednoho z nejvýznamnějších italských prozaiků a povídkářů 20. století Itala Calvina. Na Světě knihy proto nemohl chybět pořad, který se této význačné osobnosti věnuje. Moderovala jej redaktorka nakladatelství Dokořán Tereza Lišková a přizvala si dva Calvinovy překladatele - profesora a literárního historika Jiřího Pelána a romanistku Kateřinu Vinšovou.
Jiří Pelán uvádí, že italská literatura 20. století je velmi bohatá. Její poválečná generace má desítky jmen, které patří do první řady a konkurují evropským hlasům a Calvino se svou kvalitou vyniká.
Uznávaný autor Italo Calvino v Ateliéru Evropa. Foto: @archiv Svět knihy Praha
Podle Jiřího Pelána je Italo Calvino mimořádnou osobností. Známý překladatel vyjmenoval hned několik důvodů, proč tomu tak je: "Calvino je dokonale synchornizován s dobou. Vede s ní dialog, a to je mi velmi sympatické. Také se snaží dávat odpovědi na otázky, které doba přináší, a líbí se mi, jaké dává odpovědi. Je jeden z těch, který neustále zkoumá různé alternativy, nevybírá si slepě ze dvou možností. Jeví se mi též uprostřed ideologické doby jako ostrůvek zdravého rozumu."
Překladatelka Kateřina Vinšová zavzpomínala na své první setkání s literaturou Itala Calvina, ze které nebyla příliš nadšená: "Byla to první kniha, kterou jsem přečetla italsky. Velký zážitek jsem z toho neměla, prokousávala jsem se tím a moc jsem tomu nerozuměla. Na milost jsem ho vzala až později."
Překladatelé řešili náročnost překladu Itala Calvina. "Je to úžasný stylista, každý překladatel to ví a má s tím velké problémy. V jeho knihách je maximum, které jde z italštiny dostat. Dokonalou češtinu měl například Karel Čapek, v italštině má tohle místo Calvino," popisoval Jiří Pelán. "Calvino vypadá na první pohled jednoduše a pak dá člověku zabrat. Přeložila jsem jeho věci, podívala se na to a říkala jsem si, že to po mně nejde číst," smála se Kateřina Vinšová.
Kosmické grotesky prý konzultovala s astrofyzikem. Přesto prý trne, zda mezi čtenáři nebude nějaký astrofyzik, který mi vytkne nedostatky. Překladu své kolegyně složil Jiří Pelán poklonu. Je podle něj naprosto dokonalý.
"Italská literatura se vyhýbala experimentům. Je tu silná tradice autentických vypravěčů, i regionální autoři umí výborně konstruovat příběhy a vyprávět. Calvino je unikátním příkladem člověka, který dokázal polohu experimentu a vypravěčství organicky skloubit. Začínal realismem, pak se mu začalo zdát, že realita přestala být zajímavá. Obrátil se proto k voltairovsko-swiftovské alegorii, aby zůstal v kontaktu s dobou," popisoval práci Itala Calvina Jiří Pelán. Na závěr pak připojil vtipnou historku o pletkách, které měl údajně Calvino v Praze.