Alkohol je droga, i když se tak netváří

Páteční program Světa knihy v Depu 2015 zakončila beseda se spisovatelem Josefem Formánkem, který návštěvníkům představil svou knihu Úsměvy smutných mužů, v níž popisuje svoje zkušenosti z léčení závislosti na alkoholu.

„Jednoho dne zjistíte, že se po ránu musíte napít, aby vám nebylo špatně, abyste mohl fungovat a netřásly se vám ruce. A právě v tuhle chvíli je čas jít do léčebny,“ vzpomínal Josef Formánek na okamžiky, kdy si uvědomil, že ho alkohol srazil na kolena. „Pro mě osobně byly impulsem pro léčení reakce mého okolí, které mi zrcadlilo, že už to nezvládám.“ 

V knize pak popisuje svoje přijetí na léčení i průběh odvykací kůry. „První momenty v léčebně byly strašné, ale cítil jsem zároveň velkou úlevu, že tam jsem.“ A právě tehdy si začal psát zápisky, z nichž se později zrodila kniha Úsměvy smutných mužů. „Vést si deník je součástí léčby a já si už tehdy řekl, že z toho bude kniha. Psaní bylo formou terapie.“ 

Stejně těžké jako samotné léčení byl návrat do reality. „Venku se najednou cítíte nejistí. Všichni do vás hustí, abyste se vyhýbal místům, kde se pije a prodává alkohol. V obchodě to proto bylo skoro až bláznivé. Chodil jsem po krámu tak, abych ani okem nezahlédl regál s alkoholem. Je to jako kdybyste nechali člověka právě vyléčeného z drogové závislosti chodit kolem stolu, na němž jsou drogy,“ vzpomínal na těžké chvíle po propuštění. Bál se, jestli dokáže vydržet, jestli neselže. „Všichni mi říkali, ne, aby ses vrátil nebo oběsil. Každé takové selhání vám totiž, pokud jste ještě na léčení, připomíná, s jak velkým problémem vlastně bojujete. Za dobu, kdy jsem tam byl, se jeden člověk oběsil, další se znovu rozpil a přivezla ho záchranka.“ 

Ale Josef Formánek vydržel. „Jasně, že se mi honily hlavou myšlenky na to, že už nikdy se nenapiju, že už nikdy si nenaliju skleničku, abych se trochu uvolnil, pořád mi to blikalo v hlavě. Pak to jednoho dne jako lusknutím prstem zmizelo. Bylo to pryč. Nejistota ale zůstává. Je třeba si neustále připomínat, že stačí se jen jednou napít a jste zpátky ve hře. „Slyšel jsem příběh člověka, který patnáct let abstinoval, ale když jeho žena zemřela, byl z toho tak vyřízený, že vypil zbytek whisky, kterou doma našel. A už to jelo. Nad ránem šel koupit už rovnou dvě whisky. Pak si sice zavolal záchranku, ale během cesty zemřel. Když totiž začnete znovu pít, nezačínáte na zelené louce, ale ocitnete se rovnou tam, kde jste skončili. A to je konečná,“ vysvětloval Josef Formánek návštěvníkům veletrhu. 

„Alkohol je droga, i když se tak netváří. Vidíte ji všude, je na billboardech, v časopisech, vypadá jako součást naší kultury. Je ale zrádná. Když totiž začnete brát heroin, víte, do jakého průšvihu jdete, ale u alkoholu si nebezpečí neuvědomujete.“ Zajímavé vyprávění proložil Josef Formánek autorským čtením. Večer pak završilo promítání filmu, který byl podle knihy natočen. Kvůli dešti byla sice projekce přeložena z venkovního prostoru do haly, ale to diváky nijak neodradilo. Dramatický snímek sklidil úspěch stejně jako kniha i celé setkání s Josefem Formánkem, které rozhodně patřilo k jednomu z vrcholů letošního ročníku.