17. listopad 1989 otevřel čtenářům dveře k zakázaným autorům

Plný rozsah cenzury, která vládla v Československu před rokem 1989, si lze z dnešního pohledu jen těžko uvědomit. Státní dohled ovlivňoval divadelní, filmovou, hudební, televizní, rozhlasovou, tiskovou a literární tvorbu. Na poslední jmenovanou kategorii jsme si v rámci dnešního výročí trochu posvítili.

Z československých knihoven zmizela v první vlně cenzury v 50. letech díla Masaryka, Beneše a dalších politiků z první republiky či legionářská literatura. Na další rozsáhlé vyřazování milionů svazků knih z knihoven došlo po roce 1972 skrze Směrnici o zvláštních fondech tiskovin v knihovnách jednotné soustavy. Ta obsahovala následující nařízení: 

„Z knihoven kulturně-výchovného charakteru vyřadit z běžného půjčování a až na další uložit na regálech (ve skříních) čtenářům nepřístupných. Ve vědeckých knihovnách zařadit do zvláštního oddělení a půjčovat k studijním účelům vybranému okruhu čtenářů - z řad politických, vědeckých a odborných pracovníků.
a) Všechny literární práce a tiskoviny autorů - emigrantů (poúnorových i posrpnových); především těch, kteří se v zahraničí podíleli a podílejí na ideologické a politické diversi proti našemu státu.
b) Všechna díla autorů, kteří se svým politickým působením po boku pravicových a oportunistických sil v letech 1968-1969 zdiskreditovali (organizátoři protistranických akcí).
c) Veškerý periodický tisk z let 1968-1969 (do dubna).“

Součástí směrnice byl seznam 142 autorů, jejichž celé dílo bylo zakázáno, a 160 autorů, u nichž se zákaz vztahoval na vybrané knihy. Krom toho dostali knihovníci ještě seznam spisovatelů, jejichž knihy se nesměly propagovat ve volném výběru, na knižních výstavkách, besedách či v bibliografických seznamech, ale čtenáři si je přesto mohli půjčit.

Zákaz publikování nebo zmizení z knih z polic knihoven však byl jen mírnější formou trestu. Na 15. listopad už několik desítek let připadá Mezinárodní den vězněných spisovatelů. Zavírání se v komunismu nevyhnulo ani československým spisovatelům. Uvězněn byl například Jan Zahradníček, Ivan Binar, Karel Pecka, František Křelina nebo Václav Havel.

Seznam autorů, jejichž knihy se k československým čtenářům dostávaly klikatou neoficiální cestou, je dlouhý. Připomeňme z něj například jména Egon Bondy, Ivan Klíma, Magor Jirous, Ludvík Vaculík, Eva Kantůrková, Václav Havel, Pavel Kohout, Milan Kundera, Ladislav Mňačko, Josef Škvorecký, Bohumil Hrabal (v zahraničí vyšly například jeho prózy Obsluhoval jsem anglického krále či Příliš hlučná samota), Karel Pecka, Ota Filip, Jiří Gruša, Jan Trefulka, Věra Linhartová, Jiří Kolář, Vlastimil Třešňák... Tomáš Vrba z New York University v Praze odhadoval v rozhovoru pro Český rozhlas, že zakázaných autorů bylo zhruba 600.

V roce 1990 se na knižním trhu objevuje na 2 tisíce soukromých nakladatelů. Čtenářský hlad po režimem zakázaných autorech se rozprostírá přes 90. léta a nakladatelé ho svými edičními plány moří. A nejenom oni. „Knihovna zakázaných knih vznikla z potřeby soustředit na jednom místě a zpřístupnit širší veřejnosti produkci exilových a samizdatových vydavatelů a zaplnit tak jedno z bílých míst naší nedávné historie,“ řekl pro Deník Jiří Gruntorád z knihovny Libri Prohibiti, která vznikla už v roce 1990.

Oslavte proto Den boje za svobodu a demokracii například knihou, která před sametovou revolucí nesměla vyjít.